Je tragický v posteli aneb jak pomlouvám svého muže

Přála bych si být sluníčková víla, milovat a objímat celý svět. Skládat romantické a dojemné ódy o lásce. Jenže to neumím. Ale oplývám darem kritického myšlení (tzn. jsem negativistická nesnesitelná ženština).

Očerňování partnera je taková ženské libůstka. Pikantní zpestření jinak nudných dámských dostaveníček. Podle reakcí druhých jsem v disciplíně “můj muž je parchant” převelice úspěšná. Většina přítelkyň mi radí urychleně sbalit kufry, než bude příliš pozdě. Tím pozdě myslí dříve než mě ten psychopatickej magor zabije. Ony věrné ženy si pak oddychnou, že jejich partneři jsou vlastně krásně normální. A mé srdce plesá, sice jsem extra neloajální partnerka, ale zachraňuji manželství!

Edny strohé klevetnické výroky výjimečně doplněné o vysvětlení

Obligátní stížnost “hází špinavé ponožky na zem”.

Víte, mně to nevadí, protože díky tomu pociťuji morální převahu. Říkám si, že on je tady to větší prase. Já jsem ta obdivuhodná mučednice, která každé ráno vyhlašuje válku fuseklím v rohu obývaku. Prostě jsem našla smysl svého marného bytí. Tečka.  

Netypické “nutí mě chodit spát v sedm”.

Pochopil, že jsem lemra líná, která potřebuje alespoň dvanáct hodin spánku, jinak se stávám pruderní ukňouranou brécou. A já vlastně ráda ulehám se slepicemi, tedy pardon s mužem a dítětem.

Kruté “řekl mi, že jsem neschopná”.

Jenže už zatajím, co tomu ponižujícímu nactiutrhání předcházelo. Uvařil, uklidil, postaral se o dítě, zatímco já jsem si klidně psala svůj blogísek. A že mi to pravil tónem skoro laškovným a docela přívětivým vzhledem k situaci (aneb já bych už pěla své obligátní “ať se laskavě nefláká”).

Udání pro sociálku “tahá novorozence do hospody”.

Novorozenec byl 4 měsíce starý. A jednalo se o venkovní kiosek, kam chodí i ty nejvzornější matky. A já doma ZASLOUŽENĚ odpočívala a psala výhružné sms: “opovažte se přijít dříve než za dvě hodiny”. Ano, ocenění krkavčí matka/manželka roku má již svou horkou kandidátku.

Pomlouvačná megera “je tragický v posteli”.

Ehm? Edna trapně a hlavně nenápadně odrazuje potencionální zájemkyně či zájemce. Takže tuhle story ode mě slyšel už kdekdo. Protože kde bych našla muže, který tak ochotně bere nebohé miminko do putyk a toleruje mé blogísky.

Dodatek: Článek si přečetl a prohlásil: “Nuda.” Což je teda dost příhodné od někoho, kdo listuje nanejvýš cestopisy, nechodí na výstavy a jeho maximální tvůrčí výkon představují excel tabulky, kam zapisuje naši spotřebu energií.

Ano, vztahová poradkyně ze mě nikdy nebude.