Čím vším se může holka živit při studiu aneb jak jsem "hledala" poklady v popelnicích

Zkusila jsem toho hodně. Protože jsem si naivně myslela, že kdokoliv může dělat cokoliv. Není to pravda. Já v sobě žádný skrytý dřímající talent neobjevila.

Umývala záchody

Když jsem se brodila sračkami (snažila jsem se zprovoznit ucpaný záchod), tak padla ta bolestivá věta: “Podívej se na paní, takhle dopadneš, když se nebudeš učit." A to jsem schytala zrovna já, nesnesitelná šprtka. Brigádu jsem poslala dohajzlu (doslova). To víte, nedělala dobře mému egu.

Vyráběla limitované edice zápisníku 

Vyráběla jsem limitované edice zápisníků, o které zase tolik lidi nestálo. Jen známí ze soucitu. Teď už je nikdo nechce ani zadarmo.

Pracovala v oddělení tisku

Do oddělení tisku jsem chodila 4 roky. Zní to hezky vznešeně, mohla bych tím oslňovat na pracovních pohovorech. Ale ne, já byla ta nekvalifikovaná dělnická třída u stroje v prachu, potu, špíně. Pche, pojďte mi něco povídat o „zlaté mládeži“.

Doučovala děti cizince

Mimo jiné jsem doučovala ruského chlapečka vyjmenovaná slova. Jenže jsem jeho mamince půjčila na procvičování svou vlastní učebnici. Prozřela, že mě nepotřebuje a já už dva roky čekám na vracení knihy, mám v tomto bodě trochu pochybnost - to se to jako stále nenaučil?!

Hlídala rozmazlené děti 

Při hlídání  jsem zbavovala dívenku vší, pak sebe, pak zase jí. A příplatek za to žádný. Slyšela jsem nespočet hádek, zažila potoky slz. Příplatek žádný. Má chyba, o přidání jsem si měla říct (mladistvá nezkušenost). 

Provozovala dumpster diving (jo, to je to hledání věcí v kontejneru)

Jo, trochu jsem se zajímala o popelnice. Stačilo sbírat věci vedle, nebo navrchu. A světe div se, oni lidi fakt vyhodí všechno. Cibulákovou soupravu nádobí, tašku luxusního oblečeni, funkční kávovar. Také jsem si udělala spoustu známostí mezi bezdomovci, sockami a jinými pouličními živly, ale nesměla jsem jim říct, kde bydlím, možná by se chtěli přistěhovat. Jinak byli fajn, občas mě pozvali na pivo. 

Doprovázela nevidomé děti na kroužky 

Doprovázela jsem nevidomé děti. Ale začal se mi až moc líbit jejich nevidomý trenér, tak jsem to radši zabalila. Měl přítelkyni.   

Hrála si na slečnu sekretářku 

V osmnácti jsem si přes léto hrála na slečinku sekretářka. Nešlo mi to. Začala jsem propadat hysterii, co ze mě teda jako bude, když nedávám ani tohle nošení káviček, domlouvání obědů.

Prodávala sportovní oblečení

V obchodě s outdorovým oblečením jsem iritovala vedoucího. Díky tomu mě jako jedinou ženu neosahával, měla jsem jásat, ale já se cítila méněcenně, neatraktivně.  Proč všechny ostatní jo a já ne?! Logika hadr.

No o tom, jak jsem se snažila uspět v dalších pracovních odvětvích snad radši někdy jindy…

„Kdokoliv může dělat cokoliv“ je název knihy od americké autorky Betty MacDonald.