Většině lidí, co znám, připadá reinkarnace jako zábavný výmysl exotických náboženství, který nabízí lidem útěchu, že až zemřou, nebude to konec, ale budou si moci život znovu a znovu zopakovat v jiném těle. Pěkně to ilustruje můj oblíbený román Růženka je z příbuzenstva, ve kterém svědek pan Filigree, vypovídající pod přísahou o svém vlastnictví sto a jednoho slona v minulém životě, přivodí úsměv čtenáři a těžkou hlavu již tak značně popletenému soudci.
Podívejme se napřed, jak moc tato představa odpovídá skutečnému náboženskému výkladu v náboženství, které je s reinkarnací nejčastěji spojováno - v buddhismu.
Buddhismus považuje život za utrpení, převtělování pak za koloběh neustálé bolesti. Cílem buddhisty je osvobození se z cyklu převtělování, ukončení utrpení a dosažení nirvány - věčné blaženosti. Způsob, jak k tomu dospět je poměrně prostý i obtížný zároveň - je potřeba se zbavit karmy. Karmy jako řetězce příčin a následků našich činů, které nás poutají k tomuto světu. Karmy se buddhističtí mnichové zbavují převážně meditací.
Reinkarnace není ovšem buddhistická licence. Různé představy o tom, že naše "já" se po smrti znovu rodí v jiném těle, jsou rozšířené po celém světě. Byla i součástí ranného křesťanství. Je to způsobeno jen lákavostí té myšlenky, nebo to může mít nějaké jiné důvody? Může mít tato myšlenka nějaké reálné základy?
Podíváme-li se na reinkarnaci z dnešní perspektivy, budeme možná překvapeni, kolik psychologů a psychoterapeutů s touto myšlenku nějak pracuje. Důvod je jasný - regresní terapie. Psychoterapeutická metoda, která zbavuje lidi traumat. Podle psychologů mají traumata původ v naší minulosti a jejich zpracováním - vědomým znovuprožitím a pochopením - může dojít k vyrovnání se s minulostí a odstranění potíží. Problém nastává, pokud při prohledávání minulosti psychoterapeut nenarazí na žádnou událost, která trauma způsobila. Někteří psychoterapeuti ovšem při usilovném hledání v minulosti pacienta pomocí nejrůznějších více či méně přijatelných technik (například hypnózy, drog, hyperventilace) narazili na vzpomínky z "minulých životů" a po zpracování těchto vzpomínek se podařilo trauma odstranit. Poměrně běžně se dnes tato regresní terapie používá a jakkoli nechci hodnotit její výsledky, chci upozornit na to, že je založená na zkoumání minulých životů, tedy souvisí úzce s představami o reinkarnaci. A to i přesto, že mnoho regresních psychoterapeutů říká, že je nezajímá, zda jsou vzpomínky pacientů na minulé životy skutečné, nebo zda se jedná o výplody podvědomí. Pro ně je podstatné, že se tam skrývá traumatický zážitek, který je možné znovu "prožít" pomocí vyvolaných vzpomínek, a tím trauma léčit.
Jsou však terapeuti, kterým informace z minulých životů, zjištěné při regresi, nedávají spát. Riskují pak odborné znemožnění a sbírají informace z minulých životů svých pacientů, aby je porovnali se skutečností. Přinášejí výpovědi pacientů z minulých životů, ukazují jednak zajímavé ověřitelné historické detaily, jednak naznačují zákonitou provázanost minulých životů. Docházejí pak k zajímavým závěrům, částečně se kryjícím s náboženskými představami o fungování karmy.
Myslím si, že tady je místo, kde nám psychologie zůstává hodně dlužna. Jedná se o problematiku zásadní a skoro bych řekl určující. Zatímco křesťanský Bůh zdá se být vyloučen z vědeckého zkoumání pro svoji nepřítomnost ve zkoumatelném světě, skutečně důkladnému výzkumu problematiky minulých životů brání podle mého soudu pouze myšlenkové stereotypy. Důkladné a vědecky vedené prozkoumání této oblasti by přitom mohlo od základu změnit náš pohled na svět. A byla by to změna k lepšímu.
Literatura:
Knih na toto téma bylo napsáno poměrně dost, člověk musí některé z nich brát s určitou rezervou a hledat styčné body, ve kterých se shodují. Pokud chcete něco zkusit přečíst, můžete zkusit třeba:
Raymond A. Moody, Paul Perry - Život před životem
Joel L. Whitton, Joe Fischer - Život mezi životy
Marta Foučková - Jsem
Stanislav Grof - Holotropní vědomí
Edith Fiore - Nejste tady poprvé
Příště: Reinkarnace - důsledky
