Všechno má svůj čas

Zhruba před 14 dny jsem se věnovala úklidu v domácnosti. K této bohulibé činnosti mi vyhrávalo  rádio. A právě začal pořad, kde volají posluchači a nechávají zahrát někomu písničku. Buď k narozeninám, svátku, výročí  nebo  jen  tak pro radost někomu blízkému. Pořad je velmi oblíben.  Mne těší, že zaznívají písničky, které jsem slýchávala jako malá holka. To je pro mne vždy pohlazení po duši. Pobrukuju si / falešně/ a práce mi jde od ruky. A  vzpomínám na svá dětská léta.

V sobotu jsem se nacházela v podobném rozpoložení. Náhle jsem slyšela v rádiu posluchačku, která poprosila paní moderátorku o písničku pro své rodiče. Nešlo o nic vyjímečného. Až nato, že její tatínek opustil tento svět před několika  měsíci  a  maminka jej přežila pouze o čtyři měsíce. Moderátorka vyhověla nezvyklému  přání a zazněla hezká  píseň. Popsaná událost mne nijak nezneklidnila.  Ale  někteří  posluchači  reagovali jinak. Telefonovali a vyjadřovali se k přání posluchačky -  poslat píseň zesnulým rodičům. Pobouřilo je to. Jedna paní sdělila svůj názor. Pořad je dle jejich slov určen živým posluchačům a nikoliv zesnulým lidem.
A tak jsem se zamyslela nad tím, jak nesmírně  těžce prožíváme my - dospělí ztrátu našich blízkých. Ztráta je vždy provázená truchlením. Jde o emocionální vypořádávání se ztrátou. Zahrnuje široké spektrum pocitů, prožitků a s tím souvisejících různých způsobů chování. Pro někoho může být právě chování truchlícího zvláštní, až nepochopitelné. Moje starší dcera má dvě děti. Adam je starý 7,5 let, Kristýnka má 3,5 roku. Adam svého biologického otce nepoznal. Dcera porodila mého vnoučka jako svobodná matka. Tehdy se oba mladí lidé dohodli, že manželství neuzavřou. Dcera se pak po několika letech seznámila s nynějším manželem  vdala se. Z manželství se narodila Kristýnka. Když bylo Adámkovi necelých 5 let, přišla dceři krátká SMS. Její obsah byl velmi bolestný. Biologický otec Adámka si dobrovolně vzal život. V zahraničí, kde pracoval. Více informací jsme do dneška nezískali. Nezbylo než přijmout , že šlo o jeho volbu. Ale já vím, že do dnešního dne se má dcera s touto tragédií nesrovnala. Našla však v sobě tolik síly, aby vše vhodnou formou vysvětlila synovi, který po zemřelém mladém muži zůstal. Adámek mi povídal, jak šli s maminkou na kopec za městem. Tam nafoukli balónek a na něj upevnili lísteček s pozdravem pro tatínka. Adámek ví, že tatínek je v nebi, z kterého se na něj dívá. Adam  to vnímá tak, že ho tatínek vlastně  hlídá a vidí, jak se mu tu daří. Jak mu to jde ve škole, na počítači, na kole, jak sportuje a jak se chová k ostatním.

Lze využít různých rituálů, důležitých pro vyrovnávání se se ztrátou - rozloučení formou dopisu, vytvoření vzpomínkového místa i doma, vytvoření si vzpomínkového alba, vnitřní rozhovor s tím, koho jsme ztratili. Toto vše může pomoci. Napadlo mne, že možná paní vnímala možnost poslat píseň "na druhý břeh" taky jako jeden z možných rituálů. Ale respektuji i názory ostatních posluchačů, kteří s takovým způsobem nesouhlasili. Smrt patří stejně k životu jako zrození. Události, které se stanou nelze změnit, je dobré je umět přijmout. Ale musíme být trpěliví. Všechno má svůj čas.