O vzájemné toleranci

Blíží se konec roku. Opět si většina z nás vytvoří různá předsevzetí, která s většími /spíše však menšími/ úspěchy zvládá naplnit. Důsledkem tohoto počínání je pak rozladěnost a zklamání.

Už před několika lety jsem si řekla, že si žádná předsevzetí dávat nebudu. Bohatě mi stačí být tolerantní. Nestalo se tak samosebou, to rozhodně ne. Musela jsem se toleranci v běhu času učit. Učení je mučení, ale výsledek se snad dostavil.

V profesním životě pracuju pod vedením skvělé učitelky, psychiatričky a psychoterapeutky MUDr. Beránkové Alexandry. A tato skvělá paní učí toleranci nejen pacienty a klienty našeho zařízení, ale také své zaměstnance. Osobně se mi osvědčilo několik doporučení, podle kterých se snažím žít ten úplně obyčejný život.

Máte-li zájem, nabízím následující text k zamyšlení. A možná, že nejen k zamyšlení, ale to už nechám na laskavém čtenáři.

Chci Tě milovat a přitom Tě nesvírat

Oceňovat Tě a přitom Tě nesoudit

Být s Tebou a přitom Tě nerušit

Zvát Tě a přitom si nedělat nároky

Opouštět Tě a přitom nemít pocit viny

Kritizovat Tě a přitom nehanět

Pomáhat Ti a přitom Tě neurážet

Pokud mohu mít to stejné od Tebe, pak se můžeme opravdu setkat a vzájemně se obohatit

Do nového roku 2016 přeju všem lidem spokojenost, lásku a vzájemnou toleranci. Děkuju také všem čtenářům mých článků a vážím si času, který mi věnují.