Tak přece se to tomu hajzlíkovi podařilo!

Ne jen ženy mají "své dny". Také fenky jednou za půl roku procházejí obdobím, kdy jsou atraktivní pro pejsky. A to byl náš případ, respektive naší fenky Tary.                                                                                                                     

V minulosti se vše obešlo bez nejmenších problémů. Žádné fronty psích ctitelů různých ras se prostě nekonaly. Byli jsme tomu upřímně rádi. Sice jsme měli připravený scénář "kdyby náhodou", ale nebylo zapotřebí žádných opatření.

Takže přišel opět den "D", spíše několik dní, kdy jsme byli přece jen ostražitější v hlídání naší psí slečny. Období, kdy by byla jaksi zvýšeně nakloněná kamarádit se s psími nápadníky, jsme si řádně ohlídali /tedy alespoň jsme si to mysleli/. To by nám tak ještě scházelo, abychom lítali někde po veterině a narychlo domlouvali termín přerušení březosti, polemizovali jsme při popíjení kávy.

V pravidelných intervalech jsme procházeli zahradou, kontrolovali jsme zajištění plotu ze všech stran, z okna kuchyně jsme sledovali dění v okolí. Po psích ctitelích ani památky. Jupííí, radovali jsme se. Snad zvládneme i toto hárání bez následků.

Jednoho dne hle, u branky nápadník, pochopitelně čtyřnohý! Rasa - bígl. Manžel opakovaně psíka odvedl za využití různých pamlsků. Pes nijak neprotestoval. Ale to neznamenalo, že se po několika hodinách nevrátil zpět. A znova to samé pořád dokola. Začali jsme pátrat, komu ctitel naší fenky patří. To se nám nepodařilo, ani za využití informací sousedů z okolí.

Byl večer. Podívala jsem se z okna. A co vidím? Na zahradě skotačí Tara a s ní její ctitel! Chvíli jsem je pozorovala. Běhali, dováděli a vypadali šťastní. Já jsem byla šťastná už o něco méně a raději jsem povolala do akce manžela. Nápadníka už rázněji vykázal ze zahrady.

Došli jsme k závěru, že tohle nám opravdu není zapotřebí. Manžel se rozhodl, že druhý den navštíví veterináře a dohodne kastraci fenky. Tak se také stalo. Pan doktor objednal k zákroku naši Taru za tři týdny po ukončení hárání.

Nastal dohodnutý den a veterinář si naši fenku převzal v ordinaci, aby mohla být provedena kastrace.  Manžel si měl pro ni přijít zhruba za dvě hodiny. Když Taru přebíral, pan doktor se usmál a položil manželovi otázku: "Víte, že byla fenka nakrytá?"

Manžel se zmohl na jednu jedinou větu: "Tak přece se to tomu hajzlíkovi podařilo!"

 

Autor: Hana Ederová | neděle 25.10.2015 17:57 | karma článku: 10,81 | přečteno: 584x
  • Další články autora

Hana Ederová

Když dochází životní energie

9.9.2018 v 14:55 | Karma: 12,62

Hana Ederová

O vzájemné toleranci

30.12.2015 v 12:41 | Karma: 7,69

Hana Ederová

Jsou muži ještě lovci?

8.11.2015 v 16:40 | Karma: 22,16

Hana Ederová

Zapomněl jsem si doma aktovku!

5.11.2015 v 17:01 | Karma: 6,84