O velké bolesti Je mi smutno. Ráno jsem docela dlouho brečela. Jsem plna smutku. V naší obci, která se vyznačovala klidem, se stala hrozná tragédie. Jistě jste zaregistrovali zprávu, že byla v Pržně nalezena mrtvola mladé ženy. Policie pracuje i s verzí, že mladá žena zemřela násilnou smrtí. Myslím, že taková zpráva otřepe s každým slušným člověkem. Ještě když po zemřelé zůstanou čtyři děti.
Bydlím nedaleko rodinného domku, ve kterém k tragédii došlo. Na prázdninách mám u sebe i svého vnuka, sedmiletého Adama. Adam si velmi rád hrál právě s Dominikem, který byl jen o rok starší. Oba kluci založili partu. A jako správní kamarádi vzali mezi sebe i Kačku, čtyřletou sestru Dominika. Velmi ráda jsem se na ně dívala z okna , jak bezstarostně dovádějí. Jezdili na kolech, pořádali výzkumné výpravy do okolí naší poklidné vesnice. Děti si to skutečně užívaly. Malá Kačka to s klukama někdy neměla jednoduché, ale uměla si poradit. Dominik platil v partě za rozumného kluka, který uměl podržet a pomoci kamarádům, když to potřebovali. Parta se rozrostla ještě o dva sourozence a jednoho menšího hošíka také ze sousedství. Také Dominik a Kačka byli několikrát u nás na zahradě. Rozumné, šikovné a obdivuhodně samostatné děti. Říkala jsem si, že to bude radost pro rodiče, mít takové děti. Jejich rodiče jsem zahlédla jen několikrát pospolu. Mám možná i trošku výhodu při pozorování lidí. Pracuji jako psychiatrická sestra a psychoterapeutka v jednom nestátním zdravotnickém zařízení v Ostravě. Denně vyhledávají pomoc u nás lidé s různými osudy. Proto si velmi rychle všimnu věcí, kterých si například okolí nevšimne. Rodiče těchto dětí, měli určitě velké partnerské problémy. Paní mívala výraz ustarané, utrápené a nešťastné ženy. Muž, který vedle ní kráčíval byl naopak na pohled /pouze na pohled-zdůrazňuji/, sebejistý, kráčel zpříma, ale vždy o pár kroků vpředu. Už jen jeho pohled dával jasně najevo, že s dotyčným pánem nejsou žádné žerty. Pak jsem ten pár delší dobu neviděla. Můj manžel mi jednoho dne sdělil, že mají přírůstek v rodině a to dvojčátka. Dosti mne to udivilo, ale více jsem tuto informaci neřešila. Čas plynul a nikdo netušil, že se matce čtyř dětí krátí čas, který má zde, na tomto světě, vyměřen.Nejsem v roli soudce, abych soudila, kdo za co může. Já bych jen chtěla o něco poprosit. Pokud se zde najdou ženy, které partneři týrají a ponižují, nechť provedou u sebe co nejdříve změnu. Ta spočívá v tom, že vyhledají pomoc. Buď u rodiny, nebo u institucí, které takové cílové skupině pomoc nabízejí. Vůbec nepřemýšlejte dámy nad tím, že se váš parter jistě změní, nejlépe když se za něj vdáte, nebo že „když budete hodné, tak vás nebude bít“. To opravdu nefunguje. Tohle doporučení samozřejmně platí i pro muže, které naopak týrají ženy, protože i s takovými případy se setkávám.Některé věci v životě nemůžeme ovlivnit. Ale můžeme ovlivnit to, aby nás nikdo neponižoval, neubližoval nám, nebil nás a naše děti. Aby takových tragédií, jako ta, která se stala v Pržně, bylo co nejméně. To je v našich rukách. Opět je mi do pláče. Dominik a Kačka jsou v Dětském domově. Možná jen dočasně. Já nevím, zda je ještě někdy uvítám na naší zahradě. Dalo mi dost práce také zklidnit vnuka Adama, který celou tragédii velmi těžce nese. Dvojčátka mají zhruba pět měsíců, ale cítí, že maminka chybí. Co popřát těmto dětem. Snad jen to, aby celou tragédii zvládli za pomoci odborníků a aby ten osud byl k nim v budoucnu laskavější. Velmi silně si uvědomuju fakt, že tyto zážitky ponesou v celém svém životě. Vnímám také to, že by si měly užívat prázdnin, bezstarostně si hrát , smát se, dovádět. A vše je úplně jinak. Kvůli nám, dospělým ! A to je ke všem dětem nespravedlivé!!
