Hodně dlouho jsme toužili mít doma roztomilé koťátko. Jé, to by byl společník! Představovala jsem si, jak přijdu z práce domů a nejen manžel, ale i vysněné "kočičí mimino" mne budou vítat na zápraží. To by byla idylka....
Ale proto je taky třeba něco udělat. V minulosti jsme rozhodně nezaháleli. Na zahrádce měli svůj kočičí domov dva kocourci, kteří byli venkovní. K Micinkovi jsem chovala vřelý vztah mimo jiné také proto, že jsme se seznámili u řeky v den mých padesátin. Takové malé, vychrtlé kotě se blížilo ke mně a našim dvěma fenkám. Věděla jsem, že psi kotěti v žádném případě neublíží. Kotě jsme přinesli domů a už u nás zůstalo. Dalšího venkovního kocourka přinesl můj vnuk Adam. Kotě bylo sotva narozené, ještě nevidělo. Páchlo hnojem a jeho domov byl u kontejneru. Také u nás bylo pro něj dost místa. Vypiplali jsme ho a Sazínek byl u nás spokojen.
No jo, ale to neřešilo toho mazlíka, který by měl být doma, jako domácí kocour. Mého chotě, který si vždy ví rady, napadla tehdy spásná myšlenka. Pořiďme si kartouzského kocoura. Tak jsme sedli k počítači a jako správní milovníci zvířat si prvně přečetli zasvěcené informace od chovatelky těchto koček. Jo, přesně po takovém zázraku jsme toužili! Kartouzský kocour byl prezentován jako nesmírně přátelský, přítulný, milý, společenský kocourek. Zdálo se, že už jiná lepší rasa snad ani neexistuje. Jdeme do toho, zavelel manžel.
Objednali jsme si tedy kocourka. Přišel dlouho očekávaný den, kdy jsme se rozjeli navštívit chovnou stanici. Zazvonili jsme. Ozvaly se kroky paní chovatelky a během chvilky se otevřely dveře od bytu. Uviděla jsem velmi příjemnou mladou, usměvavou ženu. Oči mi sklouzly k podlaze. Na chodbu vypochodovalo zhruba 5 dospělých koček a vybatolilo se celkem asi 6 koťátek. Nemohli jsme odtrhnout oči od toho krásného nadělení. A po nezbytných formalitách jsme si kocourka Casyho vezli domů.
Už to, že byl jedináčkem nás mohlo varovat! Když nám to paní chovatelka s úsměvem sdělovala, lehce podlézavě jsem děkovala mamince - kočce, že povila tak krásného kocourka - synáčka... blabla.....
To jsme netušili, co si s tímto jedináčkem budeme zažívat.
Tak jsme dojeli domů. Doma nás očekávaly naše dvě fenky - labradorka Saša a Piri. Kocourek dal hned ze startu všem jasně najevo, "kdo to vlastně přijel". Celý se nafoukl a prskal okolo sebe. Řekli jsme si, že se vše časem poddá a naši zvířecí kamarádi si na sebe zvyknou. Tak se také stalo. Casy si všechny řádně vychoval. Dal si s tím sice práci, ale s výsledkem byl vcelku spokojen. Měl svůj pelíšek, ale pelíšky psů se mu přece jen zdály vhodnější a proto usilovně pracoval na tom, aby se kdykoliv mohl do jejich pelíšků rozvalit na záda a pozorovat, co to s těma fenkama udělá. Musím říct, že si počínal znamenitě, padouch jeden. Když se chtěl uložit, jen přišel, zapráskal ocasem, podíval se na psy a čekal. Výsledkem bylo, že se fenky zvedly a odešly.
My, jako majitelé, jsme taky nepřišli zkrátka.Casy razil myšlenku, že když výchova - tak všech. I páničků. Nesnáší, když mluvíme do mobilu. Přijde a začne mrčet, doráží a tlapkou na sebe upoutává pozornost. Občas nás z lásky jen tak kousne do ruky. Oba s manželem jsme už dopadli tak, že se nám zakousl do lýtka a ošklivě nás ztrestal za to, že jsme se bavili mezi sebou a nikoliv s ním. To jsme si dovolili z jeho pohledu opravdu hodně. A to on - Casy - neodpouští! My jsme taky vyrazili do útoku, několikrát Casy dostal přes zadek - jen tak výchovně! Aby si nemysel, že si necháme všechno líbit. Trucoval, válel se po zemi a ještě se na nás hnal.
Připravil si na nás další léčky- ohledně jídla. Je zvyklý na granule. Občas jsme mu chtěli přilepšit konzervičkou nebo kapsičkou s masem. Naučil nás, že ne vše, co se mu nabízí, je ochoten pozřít. Zařvala jsem, že teda ať nežere, když se mu nelíbí! Že jiná zvířata by mi ruce urvaly a on, rozmazlenec.........
Ale není nad to, když přijdu z práce a chlapi - manžel a pan Casy mne vítají. V ten moment je vše těžké zapomenuto a radujeme se všichni z toho, že jsme spolu. Ale jen do té doby, než nám pan Casy zase něco provede. Takže, budete-li mít zájem o kartouzského kocourka, byli jste předem upozorněni.
Přeji všem čtenářům krásné letní dny, plné pohody.
