Každý člověk vyšel z nějaké rodiny. Tam jsme se naučili určité vzorce chování.Chodili jsme do školy a to bylo místo, kde jsme čerpali další informace. Také ty nás nějakým způsobem ovlivnily nebo ovlivňují dodnes. Například takové pracovní nasazení. V hlavě nám to šrotuje:"Měla bys jít nakoupit, měla bys uklidit, navařit, vyprat a vyžehlit, jak to, že jsi to ještě neudělala , přece víš, že bys to udělat měla....."
O dovolené to mnohdy není lepší. Myslím, že všichni víme své. Jak se nám tyto příkazy "musíš, měl bys" vlastně do hlavy dostaly? Ač naši rodiče dělali při výchově vše jak nejlépe uměli a věděli, za tento stav mohou oni. Při vší úctě k rodičům, je to tak. Už jako malí jsme slyšeli: "No tak Janičko, udělej co ti říkám, poslechni mně, jinak tě maminka nebude mít ráda...". Tehdy jsme to neřešili, bylo to "jaksi normální". Tak jsme udělali vše, co rodiče chtěli. Čas běžel a vyrostli jsme. Přesto někdy i ve vyšším věku nám připadne normální, když nám stále diktuje mozek, co máme dělat. Jistě, jsou situace, kdy to ani jinak nejde. A naopak je docela vhodné, abychom ten náš mozek používali. Ale zase někdy by bylo dobré, kdybychom se mozku trochu postavili. A řekli mu STOP MOZKU!! Teď tě nebudu poslouchat, budu si dělat co budu chtít a ne to, co mi tu stále připomínáš a našeptáváš! Je dobré poznat vzorce chování u sebe a rozhodnout se, které nám v životě neslouží a s kterýma se nemilosrdně rozloučíme.
Je pro nás velmi dobré naučit se sám sebe posilovat pozitivními myšlenkami/ jsem tady sám pro sebe, nemusím s nikým a s ničím bojovat, nemusím nikomu nic dokazovat, jsem tvořitelem svého života, jsem 1OO% zodpovědný za svůj život, nemusím nic ale dost toho mohu/.
Dnes nás nikdo nehoní ani nám nic nepřikazuje. Můžeme si udělat život takový, jaký chceme. Můžeme začít dělat práci, jakou chceme. Je pouze na nás, jak se rozhodneme a co pro změnu v našem životě uděláme.
Mějte se moc pěkně a děkuji, že mi přečtením článku věnujete drahocennou chvíli vašeho času. Moc si toho vážím.
