Možná se blýská na lepší časy

Je páteční dopoledne. Se skupinou mých klientů jsme si  naplánovali  návštěvu zámku ve Frýdku-Místku. Sice nám nepřálo  moc počasí, ale my jsme se nedali touto skutečností nijak ovlivnit. Deštníky po ruce a  kráčeli  jsme  vstříc novým informacím.

Zámkem nás provedla sympatická mladá slečna. Její výklad byl prostě „jedna báseň“. Hodně jsem oceňovala, že nám pokládala i otázky a podařilo se jí nás tak všechny zapojit do  diskuze. Už to nebylo to  nám dobře známé  - “vlevo vidíte, vpravo vidíte, když se mírně pootočíte…“

Po hodinové prohlídce zámku jsme se rozhodli, že si dáme dvě hodinky volno a každý si jej stráví podle svých představ. Mí klienti pochází z Ostravy a prozradili mi,  že  Frýdek-Místek až na malé výjimky neznají.  Proto také uvítali možnost si město prohlédnout.

Já jsem  se pomaličku procházela po náměstí a vzpomínala na dobu, když jsem ještě v tomto městě bydlela . Už je to několik let, co bydlím v jedné obci, která je od okresního města vzdálena asi 1O km. Nyní  už bohužel  nemám tolik času, abych Frýdkem chodila častěji. A tak jsem si s  nostalgií  prohlížela výlohy krámků. Docela mne zaujal jeden, který měl velmi hezky vyzdobenou výlohu. A něco mi  našeptávalo, ať do toho krámku vejdu.

Když jsem tak učinila, stála jsem v útulném  malém obchůdku.  Naproti   vchodu  byl umístěn dlouhý pult a na něm byly rozestaveny překrásné keramické nádoby s kořením. A ta vůně! Náhle ke mně přistoupil sám pan majitel  . Ptal se, zda si budu přát a zda mi může nějak poradit.  Nijak na mne nenaléhal, jak jsem občas zvyklá v některých obchodech. Nechal mne, ať si prohlížím jeho zboží. A že bylo co prohlížet! Vybrala jsem si a pan majitel koření zabalil do velmi  hezkých papírových sáčků , které  byly vkusně odekorovány.  Dověděla jsem se od pana majitele, že si koření vyrábějí s manželkou sami, stejně tak jako různé marmelády, které mne zaujaly svým obalem. Skutečně mi připomněly dobu mé babičky, která si sama vařila marmelády a džemy a ukládala je do skleniček. Každý uzávěr byl tehdy opatřen plátěným ubrouskem různých vzorů. Ve špíži takové džemy vypadaly kouzelně, ale  dlouho  tam  nevydržely.

Pan majitel mi ještě na závěr nalil malý kalíšek likéru.  Kdysi se tomu prý říkalo „chodníčková“. Já jsem mu zase popřála, aby  mu a  jeho  paní  krámek  přinášel  štěstí  a aby měli oba manželé spoustu zákazníků.

Možná si  někdo  řeknete,  že to  snad  ani nestojí  zato, o takových věcech psát.

“ No tak co, jeden krámek“….

 Ale já si myslím, že právě o takových zážitcích je dobré dát nějak vědět. Žijeme v  době  ,kdy hodně lidí podniká. Máme možnost dnes a denně  vidět, jak „někdy to podnikání vypadá“. Jak nás  obchodníci  pěkně  vypečou .  Už  jsem tak několikrát dopadla.

Já   bych si moc přála, aby takových krámků bylo více. Aby obchodníkům opravdu šlo o přízeň zákazníků. V  tom  obchůdku nebylo  zboží , které by bylo drahé.  Šlo  o  korunové  položky a pan majitel tím jistě nezbohatne. Ale ten přístup, ten zájem pana majitele,- tak to se hned nevidí. Úsměv, ochota a vstřícnost nás nic nestojí. Žijeme v uspěchané době. Neustále za něčím spěcháme. Nemáme čas  se zastavit .

Já jsem dnes měla moc hezký den. Setkala jsem se s lidmi, kteří poskytují služby, a myslím, že velmi dobře.  Ať je takových podnikatelů více.

 Přeji vám všem hezké dny.