Každý by měl dělat to, čemu rozumí

O politiku se příliš nezajímám. Už dávno jsem nabyla přesvědčení, že politice se věnují lidé, kteří na ni mají "jaksi žaludek" a není tam rozhodně místo pro každého člověka.  A ono je to vlastně dobře. Všechno mít nemusíme.

Přesto mne dnes zaujal článek ohledně sporu mezi ministrem obrany panem Stropnickým a náčelníkem  generálního štábu Petrem  Pavlem. Většina z čtenářů jistě zná podrobnosti k této kauze. Spor se vyhrotil až tak daleko, že náčelník generálního štábu zvažuje rezignaci.

Oba pánové jsou přesvědčeni o své pravdě a obyčejný člověk se stejně "tu pravou příčinu" sporu nedoví. Osobně nic proti panu Stropnickému nemám. V postavení herce jsem ho vnímala jako člověka, který uměl zaujmout a na role, které stvárnil, se dalo dívat. To je pouze můj osobní názor na pana Stropnického.  Již nějakou dobu máme možnost tohoto muže sledovat v úplně jiném postavení, v jiné roli. V roli ministra obrany. Asi se shodneme, že tak máme možnost vidět na politické scéně jak dramata, tak taky méně zdařilé  komedie.

Z celé této nechutné podívané jsem došla k poznání, že by bylo úplně nejlépe, kdybychom každý dělal to, čemu rozumíme. Na vysokých postech v armádě /ale nejen tam/, by měli být skutečně odborníci. Ti, kteří problematice rozumí a mají s daným resortem zkušenosti. Odbornost by měla být nadřazená politickým ambicím.

Jsem moc malý pán na to, abych mohla situaci změnit. Tak si raději půjdu uvařit dobré kafe a budu si užívat života nás, obyčejných lidí.