Schizofrenie je vážné psychické onemocnění, které postihuje především věkovou skupinu od 15-ti do 35-ti let věku. Toto onemocnění výrazným způsobem zasahuje do života nejen pacienta, ale celé jeho rodiny. A také se může stát, že změní krutým způsobem osudy lidí, kteří se do včerejšího rána vůbec neznali.
Pracuji denně s lidmi, kteří se léčí se schizofrenií. Také dnešní ráno jsme se sešli ke skupinové terapii. Prohlížela jsem si tváře mladých lidí, kteří se mi jevili jaksi "jiní" oproti dnům, kdy jsou usměvaví, povídají si se mnou i navzájem mezi sebou. Dnes to bylo odlišné. Věděla jsem, že na ně významným způsobem dolehly tragické události včerejšího dne. Také se v průběhu sezení o tragédii na střední škole ve Žďáru rozhovořili. Slyšela jsem od nich, že jsou událostí velmi zasaženi. Sami pravidelně užívají předepsané léky, dodržují pravidelný denní režim, dochází na kontroly k svým ošetřujícím psychiatrům. Naše zařízení jim nabízí možnost smysluplně vyplnit volný čas, udržovat sociální kontakty, posilovat v nich to, co je zdravé a nemoc ještě nestačila ovlivnit. Práce terapeutů a všech pracovníků zařízení je krásná, ale velice namáhavá.
Co tedy potřebuje člověk, který trpí schizofrenií nebo i jiným psychotickým onemocněním? Zcela určitě docházet pravidelně do denního stacionáře pro lidi s duševním onemocněním. Zde je přítomen lékař, psychiatrické sestry, psychoterapeuté a sociální pracovníci. Ti všichni pracují s klienty dle jejich potřeb. Je nesmírně důležité, aby tito lidé smysluplně vyplňovali svůj volný čas a naučili se dodržovat pravidelný denní režim. Je zapotřebí, aby své nemoci porozuměli a přijali ji. Aby se měli možnost setkávat s lidmi, kteří mají podobné problémy, čili "někam patřit." Zaměřujeme se na to, aby lidé s psychózou / ne jen schizofrenií/ uměli reagovat na tzv. varovné příznaky onemocnění a aby ihned vyhledali odbornou pomoc. Aby se předešlo návratu onemocnění.
Nejsem tady od toho, abych vynášela jakékoliv soudy. Plně si však uvědomuji, že se stala obrovská tragédie, kdy byl zmařen život mladého, odvážného chlapce. Plně si uvědomuji, že je v našich zákonech "něco špatně". Zároveň si uvědomuji, že jsem moc malý pán na to, abych mohla něco změnit. A věřte mi, že bych to moc chtěla. Velmi mne mrzí, že se "vždy musí něco hrozného stát", aby došlo ke změně. Chci věřit, že se z tragédie poučí ti, kteří skutečně mají "páky" na to, aby zavedli takové zákony, které budou chránit jak nemocné, tak společnost. Aby se nemuseli bát ani lidé, kteří trpí psychotickým onemocněním, ale aby se ani zdraví lidé nemuseli bát těch nemocných. Pro lidi s duševním onemocněním platí povinnost - léčit se. Ani oni nejsou zbaveni této povinnosti.
