Je pondělní odpoledne. Vrátila jsem se z práce a rozhodla se, že se stavím na poště v naší malé obci. Můžeme být vůbec rádi, že nám pobočku ještě nezrušili. A já taky ráda jsem. Mladá slečna, která sedí většinou za přepážkou je vždy ochotná a usměvavá.
Tak tomu bylo také dnes odpoledne. Byla jsem potěšena, žádná fronta, nikde ani živáčka. Vyslala jsem k pracovnici pošty svůj požadavek. Jednalo se o výběr peněžní částky. Slečna se hluboce zamyslela a řekla, že si budu muset počkat. Nechápala jsem na co.
"Mám problém s počítačem", odpověděla mi na můj dotaz.
"Nechcete se projít do obchodu?", nabídla mi.
"Děkuji nechci, kdybych to potřebovala, jistě bych už tak učinila", usmála jsem se.
"Tak si tu prohlédněte nějaké nové knížky pro děti, máme tu i hry, blíží se Vánoce...", nabízela pracovnice pošty produkty v prosklených vitrínách. Moje oči zabloudily směrem k nabízenému zboží. Musím uznat, pošta se skutečně snaží. Chechtaly se na mne roztomilé pohádkové postavičky, nechyběly ani pastelky, propisovací tužky, modelíny, korálky, nový hit -gumičky a návody na gumičkování, kalendáře, ba dokonce společenské hry! A výběr knih byl taky solidní. Pro všechny věkové kategorie.
Po několika minutách jsem se dočkala toho, proč jsem vlastně poštu navštívila. A mohla tak odejít domů.
Nemám nic proti novotám, pokud mají hlavu a patu. Myslím si však, že Česká pošta by měla sloužit svým klientům jiným způsobem. Mi by například bohatě stačilo, kdyby její služby fungovaly tak, jak mají. A pro hračky a knihy si ráda zajdu do té prodejny, kde jsem takové zboží kdykoliv v minulosti našla. Když jsem dorazila domů, posteskla jsem si manželovi, že jsem ztvrdla na poště. Selhala technika. Manžel se pousmál a řekl, že stejný zážitek měl také on už v dopoledních hodinách. Jak se mu líbil sortiment hraček a knih jsem se nedověděla.
Přeji všem čtenářům krásné podzimní dny a děkuji za váš čas, který věnujete čtení mých zamyšlení.
