Jaké to je za zdí rezortu, kde se na Vás neusmívá černý pohůnek. Jaký je život nás menšiny na Zanzibaru? Někdy docela o hubu.
Když jsem poprvé přijela na Zanzibar, měla jsem nutkání prodat veškerý majetek a spasit celý ostrov.
Chudoba na každém kroku, přátelští domorodci, děti hrající si s plastovými lahvemi. Pro Evropana docela šok. Pro mě velký, protože jsem nikdy nic takového předtím neviděla. Bylo mi trapně a styděla jsem se, jaký život žijeme doma v Česku.
Střih
Na Zanzibaru žijeme už druhým rokem. Majetky jsem neprodala a ostrov nezachránila. Po zkušenostech s místními už bych to ani neudělala. Usmívají se na Vás na každém kroku a konverzaci začínají Hello my friend. Jakmile ucítí, že mají převahu, tak začnou příběhy o tom, že mají nemocnou dceru, matku, otce..etc v Tanzánii a spoléhají na Vaši finanční pomoc. Pokud si je připustíte k tělu a chováte se k nim jako k přátelům, začnou toho zneužívat. Jednou zmíní, že se jim líbí Vaše boty a že by je chtěli také. Pak se nebojí říct si o telefon, až pojedete zpět na Zanzibar z té bohaté Evropy.
Vy se cítíte blbě, tak jim ty boty darujete a možná jim dovezete starý Samsung.
Pořád Vám tvrdí, jak jste všichni jedna velká rodina nebo brother from another mother. Největší chyba nastává, pokud je pozvete k sobě domů a oni vidí vybavení a přepych, ve kterém žijete. Budou se na Vás usmívat, ale v druhé ruce drží pomyslnou kudlu. Svým kumpánům ve vesnici přesně vylíčí, kdy nejste doma, jakou máte stráž (většinou se domluví i s nimi) a co všechno se dá ukrást.
Pak si třeba zajedete do Stonetown a po návratu domů zjistíte, že jste bez notebooku, telefonu, že je vytržený trezor ze zdi a strážný jen kroutí hlavou, že na něj mířili zbraní.
Tohle jsou ty příběhy za zdí hotelových komplexů, schované za fotkami kýčovitě modré vody a hektoliry kokosové vody zadarmo.
Založila jsem před rokem FB stránku Niki na Zanzi s dobrým úmyslem. Čechům a Slovákům doporučuji místní průvodce a řidiče. Jsou to spolehliví lidé a jsou rádi, že si vydělají. Nedávno mi však začaly chodit výhružky od jiných místních průvodců, že jim kradu práci a tak se rozhodli mě ze Zanzibaru odstranit, zavolat na mě imigrační a já nevím kolik dalších institucí. Podotýkám, že já na Zanzibaru nepracuji a nevydělávám. Většinu roku tam však žiju, takže si dovolím turistům radit, protože znám velice dobře místní poměry.
Tohle je další smutný příběh o tom jak omezení lidé v Africe jsou. Když mám slabší chvilku, tak si vždycky řeknu, že já z toho ostrova můžu odletět domů do Evropy.
