Narodila jsem se v roce 1989 a rodiče ze mě nevychovali citlivou osobnost! Naštěstí

Psala mi paní matka, že jako blog dobrý, ale měla bych ho zase rozvinout jiným směrem. Ano mami, opět máš pravdu a jelikož jsem vychovaná dcera a neodmlouvám, tak se zaměřím na něco jinýho, než jenom každodenní problémy tady u nás v Surfescape.
Fotografie byla použita pro tento příspěvek bez svolení paní matky. Autor fotografie pan otec také s ničím nesouhlasil.
Včera jsem byla nakoupit ve vesnici. Pořád je to tady jako kdysi za časů našich babiček. Zelenina a ovoce se kupuje zvlášť, rýže a vajíčka taky. Majitel obchodu mě vždycky zdraví jako první a pošle mi pohůnka, který mi nosí mísu a já si tam skládám tu zeleninu a ovoce.
Takže to trvá asi hodinu než to oběhnu, ale mám to všechno v papírových pytlíčkách a odsypaný bez obalů, takže ehm to na čem vydělávají nově v Praze - obchod bez obalu, tady je to normální a papírový sáčky samozřejmě recykluji. 
Sedím v autě a koukají na mě dvě děti tak ve věku 3 roky a vypadají dost překvapeně, když jim odpovídám svahilsky. Extrémně bílej člověk a používá jiný jazyk než italštinu! Hongera sana!
Nemůžu porovnávat dva různý světy Evropa x Zanzibar, ale díky téhle zkušenosti už vím, jak svoje dítě vychovávat nechci a nebudu (teda jestli mít nějaký budu). Kdyžtak se tu dá koupit černý za 10.000 Kč (tohle je smutná pravda).
Lidi co vyrůstali v 80.-90. létech mají asi nějaký komplex z dětství a snaží se si jej vynahradit na svých dětech. Takže Mařenka musí v pondělí do angličtiny, v úterý výtvarka, středa plavání, čtvrtek zpívání a v pátek s rodiči do nákupního centra a pro jistotu i o víkendu, aby náhodou nemuseli rodiče s dětma trávit volnej čas třeba v lese nebo na horách. Mařenka zvládne ovládat iPhone líp než já, ale když jí dám do ruky pampelišky, tak nezvládne uplést věnec, špekáček na klacek nenapíchne, protože by si u toho vypíchla oko...Samozřejmě je Mařenka osobnost a citlivá. To je nejoblíbenější hláška!! Tedy skrytá výmluva, ale je těžké si to přiznat.
Jasně, neházím všechny do stejného pytle, třeba mi taky hrábne a naše Alenka bude chodit v ochranným obleku a pokud nebude jídlo dostatečně bio, tak bude jíst jen řasy...
Co tím chci říct? Přijedu do vesnice a malé děti jsou tu samostatnější, než všechny ty osobnosti v evropské školce už od dvou let. Dokážou si sami hrát a nepotřebují 24/7 pozornost. Jasně, kdybych jim dala iPhone, tak se na něm naučí hrát a budou ho ovládat, ale neztratili tu dětskou nevinnost a umění si hrát. Nepotřebují dospělé, kteří by je pořád hlídali a utírali ruce pokaždé, když se umažou.
Ne, nemám děti. Ano, nerozumím tomu. ALE je to hodně inspirující.
Přijela sem rodina s dvěma malými dětmi z Francie. Holčička 2 roky a chlapeček 4 roky. Neviděla jsem ani jednou tablet nebo telefon. Rodiče se jim věnovali, děti si tu hráli s místními a objevovali kouzlo oceánu a písku. Občas si dali sušenku s pískem a jejich maminka se nehroutila, že nemají očkování a vlhčený ubrousky.
Kdo chce hledá způsob, kdo nechce, hledá výmluvy a takhle je to i s výchovou a ta africká by měla inspirovat v určitých směrech. Ne zase ve všem, protože přístup hakuna matata (nic není problém) taky není úplně ok.