Po obtěžování žen v Německu se opět oživila debata nad tím, jací vlastně uprchlíci jsou. Mezi mladými lidmi roste nenávist a xenofobie. Předsudky jsou na denním pořádku. Je toto správná cesta?
Případy obtěžování žen v Německu oživily debatu o tom, jací vlastně uprchlíci jsou. Jaký je ten obrovský počet lidí, který se dostal přes děravý Schengen (tedy naší vinou) do Evropy. Jací jsou ti lidé, kteří nejsou řádně evidovánii (také naši vinou). Jaké záměry mají a co s námi vlastně chtějí udělat.
Vesměs všichni, kteří odmítali přijmout jakéhokoliv uprchlíka (a porušit tak mezinárodní smlouvy včetně Základní listiny práv a svobod) si tak sami sobě na veřejnosti dali za pravdu, že to celou dobu říkali. Uprchlíci přišli do Evropy proto, aby nás zničili a naši kultruru pohřbili. Aby nás všechny zotročili. Že sluničkáři jsou nebezpečím pro tento stát. Jindy přehlížení populisté tak dostali impuls, že mají nejlepší řešení na celou uprchlickou krizi - deportovat všechny uprchlíky zpět do vlasti a uzavřít hranice, nejlépe uvnitř Schengenu. Někteří si snad myslí, že mají pravdu. Omyl.
Je to absurdní. Takové úvahy, které se týkají všech uprchlíků v Evropě, jsou mylné a nejsou v souladu se základními principy demokracie. Mezi takový základní princip můžeme zařadit to, že neposuzujeme jednu skupinu lidí, ale posuzujeme jedince. Respektujeme právo na víru. Držíme se zásad lidství. Právo na udělení ochrany (azylu) by mělo být nedotknutelné, zvláště v současné době, kdy se během měsíce může stát uprchlíkem prakticky každý z nás.
Situace je bohužel alarmující. Preference politiků, kteří se snaží získat politické bodíky na šíření nesmyslných předsudků rostou. Studenti, mezi kterými se pohybuji, mají extrémní názory na uprchlickou krizi a ještě brutálnější řešení, které by zvolili. Spolužák mi jednou řekl, že mu nevadí "arabští muslimové", ale "ti muslimové ze Sýrie, Iráku...no prostě z Blízkého Východu". Rozděluje tak 1,6 miliardu lidí na ty, kteří mu vadí a nevadí. Podle jakého klíče? Je to zřejmé. Podle toho, že k nám proudí tolik uprchlíků z Blízkého Východu. Nutno dodat, že tento spolužák během prezentace o právech uprchlíků celou dobu kýval odmítavě hlavou. Bohužel, takový není jenom můj spolužák. Takových lidí je mnohem víc. A někdy je velmi těžké s nimi na toto téma debatovat.
Evropská unie v čele s její komisí v otázce evidence uprchlíků selhala. V Evropě jsou desítky tisíc lidí, o kterých nic nevíme. Nevíme jak se jmenují a odkud přišli. Nemáme jejich otisky prstů. Toto selhání tak zapřičiňuje to, že se možná vůbec nedozvíme, kteří uprchlíci německé ženy obtěžovali. To však neznamená, že budeme odsuzovat všechny uprchlíky jako jeden celek. Kolektivní vinu totiž v minulosti uznávali fašisté, nacisté a komunisté. V demokratické společnosti by se kolektivní vina neměla vůbec objevovat. A už vůbec by ji neměli podporovat politici.
Byť nám v tom některá média a populistické politické strany pomáhají, nesmíme podlehnout strachu a vznikajícím předsudkům. Strach je totiž nejhorším rádcem. Pokud se podaří jednotlivé pachatele dopadnout, musí být postaveni před soud. Na jejich činy však nesmí doplácet ta část uprchlíků, kteří dnes v Evropě jsou a respektují naše tradice a zákony. A já věřím, že takových uprchlíků je většina. Ta menšina, která bude porušovat zákony v jednotlivých zemích Evropské unie by měla být vyhoštěna a deportována. Dokud však nebudou všichni uprchlíci v evidenci, takové řešení není možné. A předsudky budou nabírat na intenzitě.
