Vzdělání je klíčem k úspěchu, to bezesporu. Je však klíčem k úspěchu získání informací, které v praxi nevyužijeme? Pohled studenta, který prošel gymnáziem a nyní studuje střední školu na současný systém vzdělávání.
Vzdělání je dnes pro většinu z nás dobrou cestou k úspěchu. Úspěšné ukončení studia na vysoké škole, završené získáním titulu, považujeme za jistotu, která nám zaručí pracovní místo. Necítím se být povolaný tím, abych hodnotil, zda získání titulu znamená vše, a zda si můžeme být uplatněním na trhu práce tak jistí. Rád bych se s vámi podělil o předstupeň vstupu na trh práce - učivo na středních školách a gymnázií. Přiblížil vám tak to, co nás (studenty středních odborných škol a gymnázií) štve.
Studuji střední odbornou školu v Ostravě, na kterou jsem přestoupil po neúspěšném studiu na jazykovém gymnáziu, které jsem nezvládal. Jak časově, tak psychicky.
Každý všední den vstáváme ráno tak, abychom byli ve školních lavicích na 8:00, v některých případech (třeba na soukromých středních školách) na 8:30. Pokud máme na "nultou hodinu", vstáváme tak, abchom ve škole byli na 7:05. Předpokládá se tak, že od 7:05 budeme sedět v lavicích a učit se. O tom, zda takový přístup systému školství k žákovi a jeho zdraví je dobrý, nechám na posouzení každého z nás. Věřte ale, že je velmi těžké se v 7:05 naladit na přísun nových informací, zvláště pokud jsme na gymnáziu. I to je důvod, proč je pro nás současný školský (chcete-li vzdělávací) systém tak demotivující. A proč je víc a víc "in" školu, a především její první vyučovací hodiny, záměrně vynechávat (slovníkem studenta bulat).
Vstávání do školy je problém. Ne však zásadní. Propast mezi námi a vyučujícími už není taková, jaká byla kdysi. Už nebereme učitele (nebo profesory) jako podivíny, které prostě nechápeme. Vyučující se dokázali přizpůsobit době. Naučili se pracovat se třídou, pomáhat příležitostným hledáním na internetu a začali mezi žáky rozvíjet debatu. Za to jim patří velký obdiv. Brzdí je však stejný probém, jako nás - systém.
Rámcový vzdělávací program, jehož autorem je ministerstvo školství (nahlédnout na něj můžete zde), se za poslední roky nezměnil. Cituji editorial Petra Trešňáka v časopise Respekt na toto téma „Systém je demorkatičtější, tvořivější a v mnoha ohledech i svobodnější. Podstata výuky ovšem na většině škol - základních i středních - zůstala stejná. Dostat studentům do hlavy utříděný systém poznatků, k nimž lidstvo během svého vývoje dospělo, a následně přezkoušet, zda jim v té hlavě drží“. Je nám tedy stále předkládáno učivo, které se učily generace před námi a před nimi. Přitom se svět tak rychle mění, a je pouze na nás, zda se mu přizpůsobíme nebo zůstaneme zaostalí. Bohužel musím konstatovat, že nás systém pomocí Rámcového vzdělávacího programu spíše učí být zaostalý. Nebo se snad mýlím? Cituji z velmi dobrého článku Marka Švehly z týdeníku Respekt: „Každý český gymnazista se má ve fyzice mimo jiné naučit třeba využívat zákon elektromagentické indukce k řešení problémů a k objasnění funkce elektrických zařízení. Díky hodinám chemie má zvládnout charakterizovat základní skupiny organických sloučenin a jejich významné zástupce, zhodnotit jejich surovinové zdroje, využít v praxi a vliv na životní prostředí. Z biologie posoudí ekologický, zdravotnický a hospodářský význam hub a lišejníků“. Právě tyto věty z článku Marka Švehly mi mluví z duše. Pokud si chcete tento článek přečíst, můžete si letošní první číslo Respektu koupit zde.
Po přečtení předchozího odstavce se tak naskytuje otázka, zda jsou takové předměty skutečně nutné. Zda je nutná tak konkrétní a podrobná látka, která nám do života nic nedá. Argumentace tím, že se nám tyto látky a mnohé další hodí na maturitu je stejně výmluvná jako to, proč se to vůbec učíme. Jak nás v současném světě, který se skutečně každý den mění, udrží na nohou znalost zmiňovaného zákonu elektromagentické indukce? Nebo znalost základních skupin organických sloučenin? Odpověď je zřejmá. Pokud se nechceme stát vědcem, nebo někým, kdo se o tuto problematiku zajímá, jsou nám tyto informace houby platné. Především na gymnáziích a středních školách. Připadne mi absurdní, že maturitní zkouška se skládá z učiva, které se jeden týden učíme, a další týden ihned zapomeneme. S úderem víkendu tím tuplem. Jaký to má smysl? Z dosažení maturity se tak stal pro většinu z nás strašák, protože jsme si vědomi toho, že si tak složitou látku zapamatovat nedokážeme. V dnešním světě je lehčí si danou problematiku během minuty najít na internetu. To je síla současného světa. Fenomém naučených frází z učebnic je pryč a nastala doba, ve které jsou tyto technologie klíčové. Klíčová je také schopnost umět zhodnotit informaci, popřípadě si ji načíst ve více zdrojích, a udělat si svůj vlastní závěr ve svých vlastních větách.
Systém, ve kterém se studenti pohybují, je zastaralý. Nedokáže reagovat na změny, které během posledních třiceti let probíhaly. Nutí nás se učit učivo, které v praktickém životě nevyužijeme, a na které si druhý den po písemce ani nevzpomeneme. Podstata dosažení úspěšné složení maturitní práce se tak stala něčím, co nás demotivuje. Čeho se bojíme a uvědomujeme si, že to bude ještě hodně těžké. Nezbývá tak než věřit, že zodpovědní lidé pochopí zaostalost systému a začnou postupně vzdělávání reformovat tak, aby škola dokázala reagovat na současný svět. Pokud však reagovat na současný svět nebude, nenadná to společnosti, ale nám studentům. Do světa totiž vkročíme s prázdnou hlavou.
