Falešní řemeslníci

Moji známí nedávno přišli o dvacet tisíc, když zaplatili falešným řemeslníkům za „opravu dlažby“ před domem, a zde je jejich příběh...

Když se vás zeptám, za co byste utratili dvacet tisíc, každého napadne něco jiného. Někdo řekne dva nájmy, jiný letní tábor pro děti. Ti movitější pomyslí na wellness nebo zájezd. Zkrátka co člověk, to jiná představa.

Bydlíme s manželem a synem v malé obci. Vesnicí vede rušná silnice druhé třídy, a proto se rozhodlo, že se zde vybudují dva přechody pro chodce. Jeden z nich byl umístěn blízko naší brány a stavební práce nás bezprostředně ovlivnily. Chodník před vjezdem byl rozkopán a předlážděn, což nám na tři dny znemožnilo používat auto. Po deseti dnech bylo vše hotovo. Stavební firma si od nás brala vodu a elektřinu, což měla obec kompenzovat. Po ukončení prací však zůstala dlažba za branou nerovná, někde i trochu propadlá, a nenavazovala na tu před vjezdem. Firma slíbila, že po dokončení hlavních prací provede potřebné úpravy i na naší straně.

K našemu překvapení se pár dní nato objevili u naší brány dva muži v oranžových vestách a oslovili mého manžela. Zeptali se, zda nepotřebujeme předláždit vjezd nebo vydláždit i něco dalšího. Manžel rychle zavolal syna, který byl naštěstí doma. Muži se představili jako dokončovací parta navazující na práci předchozí firmy a chválili její profesionalitu.

„Máte štěstí, že si stavební firma najala na dokončení nás,“ řekl jeden z nich, „jdeme vám předláždit ten vjezd a také můžeme vydláždit další místa, budete-li chtít. Cena za vjezd je 1700 Kč.“

„Za předláždění čtyř metrů čtverečních? To je slušné,“ souhlasil syn.

Řemeslníci se pak nabídli vydláždit i plochu pod pergolou, jak jsme měli v plánu, a přislíbili pomoc s vyklízením prostoru. Ti dva „firemníci“ byli snědí a statní, mluvili špatně česky, spíše zvláštní slovenštinou. Manžela i syna zarazilo, když si pánové v souvislosti s pergolou řekli o poměrně vysokou zálohu předem.

Mezitím před branou zastavila dodávka, ze které vystoupili další tři statní muži a chtěli se hned pustit do práce, což syn naštěstí zarazil: „Toto dláždění pod pergolou zatím odložíme!“

Moji chlapi pomáhali u vjezdu. Měli jsme část dlažby z předchozích prací a syn dovezl písek. Drobné nesrovnalosti firemníci řešili prohlášením, že „dedko povedal“, což nebyla pravda, ale syn se nechtěl s tátou dohadovat. Z původní nerovné plochy čtyř čtverečních metrů se najednou stala plocha více než dva krát šest metrů. S tím už bohužel nešlo nic dělat, protože dlaždice byly venku a plocha rozkopaná. Pánové firemníci chtěli ještě zajet pro cement a dlažbu zabetonovat, což mí chlapi odmítli s obavou, že „pracanti“ odjedou od rozdělané práce.

Manželovi a synovi došlo, že nejde o řádnou firmu, ale už nebylo cesty zpět. Za dvě hodiny bylo hotovo. Byl problém s nasazením jednoho křídla brány a ztratila se dlažka s otvory pro její kotvení. Na dotaz, kde je, bohorovně odpověděli: „Však si vyvrtáte díry do nové...“ Manžel se snažil smetat písek před brankou, ale bylo mu řečeno: „Dedko, nechajte to, je potrebné, aby to medzi dlažbu riadne zapadlo.“

Šéf party přistoupil k synovi. „Takže to bude 20 200 Kč,“ oznámil.

„Počkejte, ale původně jsme se domluvili na 1700 Kč,“ namítl syn.

„To bylo za metr čtvereční. A ty jsi to předem odsouhlasil,“ odpověděl parťák.

„Ale tolik peněz doma nemáme,“ snažil se zachovat klid syn.

„To není problém. Pojedeme spolu k nejbližšímu bankomatu,“ řekl chlápek s úsměvem.

Junior cítil, jak mu buší srdce a narůstá v něm zlost. Bylo jasné, že jde o podvodníky, ale co teď? Na jedné straně starý pán přes osmdesát let a jeden mladý muž, na druhé straně pět „vazounů“, ze kterých najednou ochota a dobrá vůle rozhodně nečišela.

Syn přišel domů a oznámil mi, že musíme dát dohromady potřebné peníze. Začali jsme hledat naše úspory. Manžel měl větší sumu odloženou na kominíka, kontrolu kotle a technické věci. Já se synem jsme také něco měli. Nakonec jsme potřebnou částku posbírali a byli rádi, že se chlapů zbavíme, protože z nich začal jít strach. Když byli pryč i s našimi penězi, vlastně jsme si trochu oddechli.

Manžel při smetání písku zjistil, že před brankou skoro nepracovali a jen to zasypali, aby to vypadalo. Syn nakonec předláždil dvě řady a našel dlažku s otvory, takže náš vjezd je zase „jako nový“.

A jak to skončilo? Rodinnou hádkou? Kdepak. Peníze byly pryč a my jsme si uvědomili, jak snadno člověk naletí. Nakonec jsme se tomu všemu zasmáli a měli příjemný večer. Nikomu se naštěstí nic nestalo a peníze zase našetříme.

Energošmejdi, kyberšmejdi či různí prodejci hrnců jsou všude. Ještě přibyli „vykutálenci“, kteří nabízejí své „služby“ a pak se nestačíte divit. Tak opatrně...