Nezájem o politické blamáže. V zimě se vzpomíná hezky na pláže. Drobné zážitky, kresby i koláže... :-)
Sladkovodní koupel
Při červnové túře sestupujeme nejdelší evropskou soutěskou, což je Samaria na Krétě. Vycházíme z náhorní plošiny Omalos (1.227 m.n.m.) a cíl je pobřeží Libyjského moře. Asi po čtyřech kiláčcích, tedy tak čtvrtině cesty, slyšíme zvláštní hlahol. Ozývá se mimo turistickou trasu, z nějaké průrvy. Výjev, co se nám naskytl uprostřed divokých skalních velikánů, jsme nečekali. U horské bystřiny, co zde vytvořila mělké jezírko, postávalo asi padesát osob - všech věkových kategorií a převážně ve svátečních oděvech. Některé s vyhrnutými nohavicemi stály na kamenech v jezírku a s fotoaparáty a kamerami mířily na šesti až osmiletého chlapce. Úplně nahý, klečel po pás ponořený v ledové vodě. Ramena se mu dotýkal, z balvanu v předklonu, pravoslavný kněz, druhou rukou přidržujíc podkasanou kleriku. Další muž v bílém, předčítal či předzpěvoval cosi z nějakého breviáře. Krom klučiny se všichni náramně bavili. Bylo jasné, že se nejedná o otužování v duchu spartánské výchovy, přenesené ze Sparty na Peloponésu, sem na Krétu. Snad to ale úplně tradiční řecké křtiny nebyly?!
Menší
Autobus s námi, po celodenním samarijském výletu, dorazil k ulici s hotelem. Jindy téměř prázdné, dnes z obou stran ucpané snad stovkou osobních vozů. Komunikace vede také ke kostelíku s modrou kopulí, kde již včera jsme zaznamenali nějakou novou venkovní výzdobu. Ač unaveni, jdeme se podívat na důvod toho všeho, na pravou řeckou svatbu!
Zacházející palčivé slunce je zřejmě důvodem k obřadu v pozdějším čase. Načíháváme přes zástupy hostů: svatební pár, oblečen jako u nás, zrovna vychází z vyšňořeného svatostánku. Co je pozoruhodné, ženich má na klopách přišpendleny štůčky bankovek a nevěsta je přemnoze ověnčena zlatými šperky. Prý dary od nejbližších příbuzných. U dveří, za kterými v lesku svíček zahlédneme třpytné ikony, stojí stařík. Osmahlostí připomíná indiána, hraje na lyru. Po chvíli vystoupí majestátný, vousatý pop a něco čte do přistaveného mikrofonu na stojanu. Snažím se odhadnout počet hostů, všech mužů, žen a dětí. Vychází mi, že je jich více jak čtyři stovky!
Naše delegátka druhý den ochladila náš údiv slovy: „Přes čtyřista? Tak to se, alespoň dřív, bralo za menší svatbu. Já byla kdysi pozvána na jednu, také ne úplně největší. A tam bylo hostů určitě patnáct set.“
Máte radši kreslené či foto vtipy? A nepropásli jste "staré" příspěvky? :-)
