Nezájem o politické blamáže. V zimě se vzpomíná hezky na pláže. Drobné zážitky, kresby i koláže... :-)
Náhoda
Stalo se už pravidlem, že předposlední den pobytu se měníme v zuřivé fotografy. Tohle a tamto místo na památku či na pochlubení známým, „a v tom tričku ještě nejsem zachycená!“… Zdá se, že v napravování foto - restů nejsme jediní: „Mohli byste nás zvěčnit?“ oslovuje nás, stojíc zády k moři, decentní pár s digitálkem. Ačkoli jsou z našeho hotelu, neznáme se. Ptají se, zda jsme také z Prahy, ne, z Vysočiny, odpovídám. To je náhoda, tam máme chalupu, na to oni nadšeně. Jejich „náhoda“ se mi zdá úsměvná, Vysočina zahrnuje pět okresů a přes sedm set obcí. Přesto činím zdvořilý dotaz: „A konkrétněji?“ Dopracujeme se k tomu, že pár set metrů od rybníka Hejnice poblíž Větrného Jeníkova, kde máme chatu, mají oni obdobně z druhé strany tu chalupu. Při koupání, dokonce ani v místní hospůdce jsme se tam nikdy nepotkali!
FlegmoušNastal den odletu. S našimi novými známými, s kterými ná spojuje blízkost rekreačních objektů, společně letištní halou přicházíme k průchodu s detekčním rámem. Jen u nového přítele začal rám vyzvánět. „Zapadlá mince,“ suše konstatoval a prohmatával si kapsy. Těch měl jeho safari ohoz - vesta s kraťasy, požehnaně. Nikoli mince, ale skvostný zavírací nožík, s kterým se tedy musel rozloučit. „Inu, za chyby se platí,“ mávnul rukou a vstoupil znovu do rámu. „Crrrr!“ znělo opět. Nové prohledání útrob kapes a – nůž rybička! „Já si ji půjčil a nevrátil, jak jsem postrádal svůj zavírák…“, slyšeli jsme koktání. Řecká ostraha mu pochopitelně nerozuměla, ale ještě se nutila do chápavého úsměvu.
Po třetím vstupu do rámu se "cvrlikáním" již náš známý svlékl vestu a přímo ji, teď již s ruměncem na tváři, lisoval, podšívky kapes šortek vytáhl ven. Nikde nic. To už k nebožákovi přikvačila další uniforma a ručním detektorem kroužila nad jeho svršky. Ticho. Avšak pohyb přístrojem níže již označil - jeho plátěnou botu! K překvapení všech na ní byla kapsička a v té špičatý pilník na nehty! Partnerka „zadrženého“ postoupila zpět a anglicky orodovala za svého popletu u členů ostrahy. Ti se již vůbec netvářili přívětivě. Po napomenutí ale konečně propustili, již „čistého“, našeho chalupáře mezi nás. Od své rozhněvané společnice si musel držet nějakou dobu několikametrový odstup, aby jí s ním, jak řekla, náhodou někdo nespojoval.
A pilníček? Ten tam měl prý, jak jen chodil k moři oblečen pouze v plavkách, na utahování šroubku slunečních brýlí!
Třeba máte radši kreslené či foto vtipy? A nepropásli jste "staré" příspěvky? :-)
