Zlepšení ekologické legislativy snížilo administrativu podnikatelů

Snižování administrativní zátěže a zjednodušení a zkvalitnění ekologické legislativy byly hlavními motivy mého rozhodování, zda přijmout funkci náměstka ministra životního prostředí zodpovědného za legislativu. Pokud mají být ekologické zákony k něčemu, pak musí být co nejsrozumitelnější a nesmí zatěžovat především drobné podnikatele víc, než je nezbytně nutné. Jedině takové zákony jsou pak v praxi účinné a jejich dodržování vymahatelné.

Celý český právní řád věru není z nejjednodušších a práce na jeho „čištění“ připomíná práci dvou známých starých Řeků – zpočátku hlavně Sisyfa s jeho věčně valeným břemenem, které nikdy nedopraví na místo. Časem pak Hérakla, který měl za úkol uklidit Augiášovi v jeho chlévech a nakonec se mu to, jak víme, podařilo. Náš tým na MŽP, na rozdíl od Hérakla, jemuž na to stačil jediný den, nejsou bájní hrdinové, ale po zhruba třech letech práce se můžeme pochlubit hmatatelnými výsledky .

V porovnání s rokem 2005 se našemu ministerstvu podařilo snížit celkovou zátěž spojenou s informačními povinnostmi podnikatelů (počítáno podle platné metodiky Ministerstva vnitra) o 63,8%. To je výsledek velmi pečlivé práce a rozvažování, které povinnosti je nezbytně nutné zachovat a kterých můžeme podnikatele, obce i jednotlivé občany zbavit. Podařilo se nám jej dosáhnout i díky tomu, že všechny nové předpisy už více než dva roky procházejí veřejnou diskusí, kde se řadu nedostatků daří odstranit předem. Všechny nové předpisy také podrobujeme hodnocení dopadů na podnikatelský sektor (tzv. RIA), v čemž jsme byli asi první mezi českými ministerstvy.

Nejnovějším příkladem je návrh nového zákona o odpadech, který elektronizuje evidenci odpadů, zjednodušuje administrativní procedury, sjednocuje informační povinnosti a jednoduchým opatřením (zvýšením hranice povinného ohlašování produkce odpadů) zbavuje více než 30 000 převážně drobných firem, ale také malých obcí, byrokratické povinnosti, která je stála přes sto milionů korun ročně. Šlo přitom o povinnost zbytečnou. Ohlašování se totiž týkalo pouhých 1,5 % z celkového množství běžných odpadů, produkovaných v Česku, respektive pouhých 0,014 % odpadů nebezpečných.

Je naprosto evidentní, že ani v době ekonomické krize nevede cesta ke zlepšování kvality života lidí přes zhoršování jejich životních podmínek. Tedy pokud nechceme asijské ekonomice konkurovat tím, že zavedeme stejně nízké ekologické, sociální, bezpečnostní a zdravotní standardy – a to by asi chtěl opravdu málokdo. Snížení byrokratické zátěže o téměř dvě třetiny při současném zlepšování ekologické legislativy dokazuje, že systematické vyhodnocování opodstatněnosti a přiměřenosti starých i nových zákonů, může být tou správnou cestou, aniž bychom s vaničkou vylévali i dítě a standardy životního prostředí snižovali.