Vrtění psem podle Jiřího Paroubka

Předsednictví Evropské unie v těchto týdnech plně zaměstnává českou vládu. Relativně malá země, jako je Česko, musí vynaložit velké úsilí na to, aby se svých úkolů zhostila, i proto, že někteří francouzští politici neustále pokukují, jestli náhodou nejsme příliš pasivní a neměli by nám přispěchat na pomoc a některých (pro ně zajímavých) úkolů nás zbavit. Do toho bude česká vláda čelit v úterý již pátému návrhu na vyslovení nedůvěry.

V normálních podmínkách existuje mezi vládou a opozicí po dobu předsednictví EU psaná či nepsaná dohoda o neútočení. Předsednictví totiž není vysvědčením jen pro vládu, ale je podle něj hodnocen předsedající stát jako celek. V Evropě si už většinou zvykli na to, že český prezident při svých zahraničních aktivitách uplatňuje na řadu věcí (změna klimatu, řešení ekonomické krize či směřování Evropské unie) své soukromé názory, jejichž rozpor se směřováním českého předsednictví pak jako představitelé vlády musíme vysvětlovat. Zbytku světa jsou vyhraněné názory pana prezidenta známé méně, a proto se globální partneři na Českou republiku a její zahraniční politiku dívají často s velkým otazníkem v očích.

Nyní se do českého předsednictví EU rozhodl razantně zasáhnout i předseda ČSSD Jiří Paroubek. Zřejmě usoudil, že mu dosavadní pozitivní obraz našeho předsedání EU ubírá na náskoku ve stranických preferencích. Bylo by zajímavé, kdyby mediální stratégové Lidového domu objasnili, je-li konání volebního sjezdu ČSSD ve stejných dnech jako Evropská rada, jeden z vrcholů českého předsednictví, pouhou shodou náhod, nebo promyšleným tahem, jak odpoutat pozornost českých médií od evropské agendy.

Že opoziční strany nejsou svolné k párování ministrů cestujících za svými předsednickými povinnostmi je už také zjevné a je nutné se s tím smířit. Tam, kde to jde, je třeba termíny ministerských akcí přesunout mimo dobu schůze Poslanecké sněmovny, a tam kde to nejde, vyslat zastoupení na nižší úrovni, což samozřejmě vždy snižuje kredit předsednické země.

Nyní tedy přistoupil Jiří Paroubek ke zbrani nejsilnější, k pokusu o vyslovení nedůvěry vládě. Zda uspěje budeme vědět v úterý nebo ve středu tohoto týdne. Dílčím úspěchem zatím bylo posílení jeho pozice předsedy strany – že jde vládě tvrdě po krku mu zcela jistě přidalo pozitivní stranické body, toto „vrtění psem“ se mu vyplatilo. Jiří Paroubek před hlasováním o důvěře říká, že v případě nedůvěry nechá vládu dožít těch „pár zbývajících týdnů“ předsednictví EU. Sám dobře ví, že těch týdnů ještě zbývá 14, je to stále ještě větší část našeho předsednictví. A protože byl sám předsedou vlády, ví také, jaký je rozdíl mezi vládou předsednické země s plným mandátem a vládou udržovací.

Předseda ČSSD ale nemá zájem na tom, aby česká vláda v předsednictví EU uspěla, protože by to vládním stranám mohlo přinést nežádoucí politické body. Proto, pokud v příštích dnech Poslanecká sněmovna vládě vysloví nedůvěru, nebude to špatná zpráva jen pro vládní koalici, ale vrhne to i stín na české předsednictví EU. Radovat se tak bude moci nejen parlamentní opozice a další politici, kterým vláda leží v žaludku, ale i ti zahraniční škarohlídové, kteří předvídali, že Česko svou předsednickou roli z různých důvodů nemůže zvládnout. Ponechám na čtenářích, jaký krok poslanců by byl v dané chvíli zodpovědnější.