Zastupitelé naplnili očekávání, ale…

Výsledek hlasování zastupitelů k žádosti čtyř cikánských rodin na mimosoudní dohodu ve vztahu k jejich žádosti na odškodné naplnil očekávání většiny obyvatel Vsetína. Zvolení zástupci lidu městského požadavek Cikánů odmítli.

O nejen z mého pohledu nehorázném a neetickém a svým způsobem také majoritní většinu lidí žijících ve Vsetíně ponižujícím požadavku Cikánů (nejde o hanlivé vyjádření: Cikáni jsou český a vžitý i za Masarykovy republiky běžně užívaný výraz – exonymum – pro příslušníky romského nebo sintského etnika. Od Mezinárodního romského sjezdu v roce 1971 se objevuje požadavek Romů, aby nebyli označováni jako Cikáni, ale jako Romové, sdružení Sintů naopak proti tomuto požadavku protestovalo) jsem ve svém blogu psal již před Velikonocemi (viz odkaz – Jsem rád, že mohu konečně pochválit).

Přesto, že výsledek hlasování (v pondělí 29. dubna 2019 – pozn. autora) se rovněž s ohledem na to, že mnozí Vsetíňané mají ještě v živé paměti to, co Cikáni z domu u vsetínské polikliniky udělali a co se tam dělo, jaké útrapy lékaři, zdravotní sestry a pacienti zažívali, a vnímá tu situaci a tehdejší stav objektivně a hlavně nezaujatě a bez jakýchkoliv předsudků, včetně těch rasových, je výsledek hlasování (14 pro odmítnutí mimosoudní dohody, tři z přítomných zastupitelů nehlasovali nijak a jeden zastupitel se zdržel hlasování – pozn. autora) svým způsobem, alespoň já to tak mám, do jisté míry překvapující. Myslel jsem si, že výsledek hlasování bude jednoznačnější. I když, v hloubi duše a kdesi vzdáleně bylo možné postoj určité části vsetínských zastupitelů tak nějak očekávat.

A ona skupina, jako již několikrát v minulosti, nezklamala. Spíše překvapila tím, že se ani k tak ožehavému problému, který má hluboký lidský podtext, nedokázala postavit čelem a raději odmítla hlasovat. Nemohu si pomoct, ale tito zastupitelé (Koalice pro otevřený Vsetín) dali před lidským a spravedlivým vyřešením problému v duchu litery zákona (v České republice snad stále ještě platí, že všichni její obyvatelé mají stejná práva, ale také stejné povinnosti, a to bez ohledu na jejich světonázor, víru, barvu pleti a podobně – pozn. autora) přednost politikaření, alibismu a strkání hlavy do písku. Byť v diskuzi se snažili své rozhodnutí obhajovat, seč jim síly stačily a některá jejich vyjádření bylo možné brát svým způsobem a takzvaně s odřenýma ušima za pochopitelná. Takový postoj, jaký v poslední dubnové pondělí roku 2019 veřejně KOV prezentovala, je však pro mě osobně neobhajitelný. Nebo se KOVáci zalekli toho, že spor může skončit až u mezinárodního soudu pro lidská práva ve Štrasburku? Ani to by však pro ně omluvou nebylo!

Naštěstí pro obyvatele Vsetína si však takových odpovědnosti se vyhýbajících zastupitelů zvolili nepodstatný počet. A nezvolili si ani takové své zástupce, kteří by se ve většině zalekli a nechali ovlivnit vyjádřením nové soudkyně krajského soudu a jejímu naznačení, že se při rozhodování se hodlá řídit právním názorem Vrchního soudu, jenž je pro Vsetín nepříznivý a obě strany vybídla k mimosoudnímu vypořádání (osobně to považuji svým způsobem za vydírání a zastrašování – pozn. autora). A podmínky mimosoudního vyrovnání i přesto otevřeně považují pro město a jeho obyvatele za nepřijatelné.

Ostatně, nedovedu si ani představit, že by zastupitelstvo Cikánům ustoupilo (vystěhovaní Cikáni požadují mimo jiné odškodné ve výši 5,2 milionu korun, omluvy v médiích, odpuštění dluhů a sedm městských bytů – pozn. autora a viz již uvedený odkaz na můj předvelikonoční blog). Nechci předjímat, co by to pro už tak ne zrovna nejlepší a k idyle hodně vzdálené současné vztahy mezi většinou Vsetíňanů a cikánskou minoritou znamenalo. Dovedu ale s téměř stoprocentní jistotou napsat, že nic příjemného či příznivého by to ani pro jednu stranu nebylo.

Takto však dala většina zvolených zástupců obyvatel města naprosto jasně najevo, že ve Vsetíně v tomto směru platí práva a povinnosti pro všechny bez výjimky stejně! A je s podivem, že toto základní pravidlo civilizovaného státu nedokázala zástupkyně oněch čtyř cikánských rodin, která je obdařena právním vzděláním svým klientům vysvětlit (…no, ale za ty prachy – mluví se o více než třech milionech korun, co za zastupování těchto Cikánů má dostat? Proč by to vysvětlovala? Že...). A ještě větší údiv pak vyvolává rozhodnutí Vrchního soudu, který se, pro obyčejného člověka plnícího si své občanské povinnosti z nepochopitelných důvodů, rovněž za Cikány staví!

Město totiž mohlo Cikány neplatiče ze zdevastovaného pavlačáku u polikliniky na základě soudního rozhodnutí vystěhovat bez náhrady. Dlužili totiž, mimo jiné, za nájem. Z humanitárních důvodů jim však radnice poskytla pomoc. A jak se nyní ukazuje, to neměl rathaus dělat. Protože ono známé české přísloví: „Za dobrotu na žebrotu“ platí v českém státě i v jednadvacátém století v plné své síle.

„Na Vrchním soudu musí být někdo rasista, když tvrdí, že jsme ty lidi měli nechat na ulici.“hejtman Zlínského kraje Jiří Čunek

Zřejmě se nenajde nikdo, kdo by mě podezíral z toho, že se současnému vedení města a zvláště pak jeho určité skupině komunálních politiků hodlám zalíbit. Moje výhrady k práci zejména konšelů jsou známy. Ale když vidím, že i ti, s nimiž bych na pivo jen tak nezašel, dělají svou práci s odpovědností ne k sobě sama, ale až na prvním místě k obyvatelům města, pak pochválím. A jsem tomu rád. Takže, čtrnáctko odvážných, máš můj obdiv, dík a klobouček.

Poznámka pro úplnost:V roce 2006 bylo město nuceno řešit špatný stav pavlačového domu u polikliniky demolicí.Někteří lidé skončili v kontejnerových domech v lokalitě Poschla, několik desítek Cikánů se přestěhovalo do domků na Prostějovsku, Olomoucku a Jesenicku. Některé z rodin, které využily nabídku na přestěhování, poté město zažalovaly. Romové tvrdili, že byli ze Vsetína deportováni násilím. Údajně neměli ani možnost svobodně si zvolit místo, kam se s rodinami přestěhují.Soudy se případem zabývají od roku 2008, krajský soud třikrát žalobu zamítl, Vrchní soud však vždy vyslyšel odvolání žalobců (Cikánů – pozn. autora) a kauzu vrátil. V posledním případě navíc nařídil výměnu soudce.