Co jiného dělat, v těchto časech, než brouzdat po internetu. Tedy, když jste na tom fyzicky tak, jako jsem já. A číst už pomalu nemáte co, sledovat TV je skoro psychicky nebezpečné, hrabat se ve fotoarchivu vás už nebaví a tak...
…a tak si tak listuji jednotlivými website. Asi nic moc, protože hlavou se mi honí především vzpomínky na to, jak jsme nedávno s vnoučkem sledovali Arabelu, a jak jsme se spolu náramně bavili, když se na monitoru objevil čert Blekota. Nevím proč, ale mně se k tomu přidávaly vzpomínky na ´legendární´ projev Milouše Jakeše. Asi proto, že ten jeho projev v Červeném Hrádku ze dne 17. července 1989 blekotáním, které tolik připomenutého pekelníka v TV seriálu proslavilo, rozhodně bylo.
No, člověku se hlavou honí ledaco, řekl jsem si a pokračoval v listování novodobou světovou encyklopedií. A tu najednou, jakobych slyšel zvuk skřípění vlaku, když někdo zatáhne za záchrannou brzdu... Před očima se mně objevilo: Aktuální situace v České republice v souvislosti s vyhlášením nouzového stavu, kterou se zabýval Senát Parlamentu České republiky při prvním dni své 17. schůze 18. března 2020. To jsem ovšem nemohl nechat bez povšimnutí a zpozorněl jsem.
Našel jsem si kapitolu stenozáznam a začal stránkou rolovat. Točím kolečkem myši a točím a najednou mám před očima jméno: Jiří Čunek. To nebylo možné jen tak pominout, vždyť jde o hejtmana kraje, jehož součástí jsem také já.
A tak jeho projev, respektive vystoupení čtu (jde o přesné znění stenozáznamu!):
Já bych jenom zmínil dvě věci, jednu, že ministr rozhoduje ve své gesci naprosto samostatně, nepotřebuje k tomu nic, jsou to mnohdy miliardy, které svým podpisem a svým rozhodnutím někam alokuje atd. Zatímco hejtman a starosta na všechno, téměř na všechno, zvlášť co se týká peněz, potřebuje rozhodnutí zastupitelstva nebo rady. V případě krize dochází k tomu, že hejtman nebo starosta rozhoduje potom jako šéf krizového štábu nebo bezpečnostní rady. A to je jenom poradní orgán. A hejtman nebo i starosta v tomto případně rozhoduje sám. A to je asi ten rozdíl, kdy si myslím, že pan premiér a možná někteří ministři tak jaksi nedokázali přestoupit do toho jiného módu krizového štábu, protože se jim zdálo, že to je vlastně jedno při tom rozhodování, zatímco hejtmani i starostové si to velmi dobře uvědomují. A pak možná jednu pozitivní informaci. Já jsem samozřejmě nekontroloval nikdy nějaké pandemické plány. Jenom jsem viděl, že je máme. Teď jsme je kontrolovali, hned jak v Číně začala krize, a my jsme začali tušit, že to může přijít sem. A můžu vás ujistit, že, nevím jak u jiných, ale my zcela jistě ve Zlínském kraji nejsme zas tak dobří a výjimeční, jsme zcela normální, a všechny nemocnice mají své pandemické plány. A potom v případě tohoto koronaviru samozřejmě tady je potřeba více ventilátorů, a tedy těchto prostředků, takže teď je nakupujeme, pan ministr mě ujistil, že je nakupovat máme a že nám je dokonce vláda zaplatí, mimo ty, které máme, ale říkám to proto, aby občané naší republiky nezemřeli z hrůzy úplně zdraví. Prostě ano, cokoli se stát může, to je pravda, ale já jsem přesvědčen, že s tou velkou úrovní zdravotnictví, o které nikdo z nás nepochybuje, v porovnání s jinými státy ve světě, tak i tyto věci jsou u nás celkem dobře nastaveny. Jde hlavně tedy v nemocnici pro vás laiky o to, že vlastně utlumujete veškerou činnost, která je zbytná, plánované operace kyčelních kloubů a tak podobně. A tyto oddělení přesouváte do té oblasti, která je v tu chvíli potřeba, a de facto se nemocnice z tohoto pohledu, samozřejmě se uzavírají, aby ten vir nebo aby se nepřenášela ta choroba tedy v těch pandemických plánech a podobně. Takže mnoho věcí, my tady jsme na to nachystáni. Když mluvil pan kolega Červíček, tak jsem si to uvědomil také, že my skutečně nejsme jak nazí v trní. Když všichni činovníci budeme postupovat podle těchto plánů a podle zákona, tak si myslím, že to může i dobře dopadnout. Tím já nevolám po nějaké administraci, ale po zvládnutí situace standardním způsobem.Zdroj: Stenozáznam z 1. dne 17. schůze Senátu Parlamentu České republiky ze dne 18. 03. 2020Text nebyl autorem blogu nijak upravovánhttps://www.senat.cz/xqw/xervlet/pssenat/htmlhled?action=doc&value=94222
Tak to je hustý, řekl jsem si po přečtení posledního slova tohoto stenozáznamu a, nevím proč, hned se mi znovu vybavili oni dva blekotové. Ten pohádkový, ale i ten druhý, ve své době bohužel, skutečný. Mají silnou konkurenci, ti dva, napadlo mě nejdřív.
Na první pohled to vypadá tak, že si budu muset položit otázku: Co tím básník chtěl říct? No, básník, jako poeta by se zřejmě takovými slovními výlevy hejtman Jiří Čunek neuživil. Takovou myšlenkovou a slovní nesourodost jsem už dlouho nečetl a neslyšel nejenom od profesionálních politiků, kteří ze sebe občas dokáží fakt vysypat nejednu úžasnou slovní perlu.
Ale pak jsem si, uměje číst mezi řádky odpověděl. Hejtman Zlínského kraje touží po absolutní moci. Vyplývá to již z první věty stenozáznamu. A taky dal senátu najevo, že on se nějakými normami, v tomto případě pandemickými plány, řídit nehodlá, že on přece sám moc dobře ví, co je potřeba. Ostatně, nerozpakoval se, on velký odborník na všechno a na vše, při tom označit své kolegy a kolegyně ze senátorských lavic za laiky, jak praví stenozáznam! Ale to by snad ani nebyl zlínský hejtman.
Slovní exhibice Jiřího Čunka z 18. března 2020 je i odpovědí na to, proč je situace kolem jeho nové nemocnice, tedy takzvaně jeho, taková, jaká je. Plná nejasností, stejně, jako onen stenozáznam, plná zmatečností, stejně, jako onen stenozáznam. Tedy plná blekoto-jakešovských myšlenek, které z obecného hlediska nedávají absolutně žádný smysl, ale jasně napovídají mnohé o tom, kdo je vyřkl a prosazuje.
A pomáhají k tomu, zamyslet se nad tím, kdože to vlastně tomu kraji Tomáše Bati vládne…
