Zamilovaná sousedka aneb láska nebeská

Už je to zcela jisté. Mám to potvrzeno černé na bílém. Pod stromeček jsem nic nedostal. Ovšem jak zjistíte dál, není to jen má vina, že Štědrý večer ke mně letos štědrý nebyl.

Sekačka prostředníkem lásky

V předvánočním čase, den před Štědrým večerem jsem dospěl k názoru, že je nejvyšší čas pro předvánoční rozjímání. Jako vhodné místo pro meditaci mi přišel dvůr. V klidu jsem si zapálil cigaretu a začal hloubat o nesmyslech. Všude ticho, klid a mír, jak má o Vánocích být. Bylo před polednem, poslední adventní neděle.

Mé rozjímání ovšem nemělo dlouhého trvání. Bylo brutálně přerušeno zvukem sekačky na trávu, který se v tom tichu rozléhal a současně přibližoval. „Sakra, to snad není možné,“ zaklel jsem zcela nevánočně, „ta baba nedá pokoj ani v neděli. Už je to tu zase.“ Má poznámka se týkala zamilované sousedky. Klel jsem nahlas, klel jsem jako pohan. Zvučně jsem urážel všechny možné autority. Nic platné. Řev sekačky jsem nepřehlušil. A hned bylo po idyle.

Pro ty, kdo nečetli článek „Lemra líná a první sníh“, krátké vysvětlení.  Sousedka se zamilovala do bližního svého, mého dalšího souseda. Svou oběť neustále pronásleduje a nadbíhá jí. Nevynechá jedinou vhodnou chvilku. Je jím posedlá, z její strany je to štvanice a hon na lišku. Na zbytečný kravál v létě, kdy seče trávu snad i na betonu, jsem si už pomalu zvykl. V zimě zase donekonečna odklízí a zametá sníh, vločku po vločce. Ale teď tomu nasadila korunu a začala síct i před Vánocemi. Její lovecká sezóna tak trvá 365 dní v roce. Vartuje každý den. Klobouk dolů.

Oběť, souseda, štve na zemi, ve vzduchu i na vodě. Úniku není. Podotýkám, že teplota v tu neděli byla slabě nad nulou a poprchalo. Tlak a rosný bod jsem nezkoumal. Ač to zní neuvěřitelně, opravdu si nevymýšlím, ta nešťastnice sekla trávu na Vánoce. Je to jako pohádka o dvanácti měsíčkách, jenže převyprávěná někde na „clinique psychiatrique“, kde byl internovaný Luis de Funés, co by komisař Juve, když tvrdil, že má tři ruce.

Důvod jejího nesmyslného počínání je jediný. Být neustále venku, v pohybu a čekat až se ON objeví. Stačí prchavý kontakt a jí to pohladí po duši. Nic proti tomu. Láska je opravdu krásná věc. Ale proč to má odnášet celé okolí? Nejen, že tropí zbytečný kravál, ona u toho i mocně haleká. Možná jí to připadá jako tokání, mě spíš jako jelení říje. Účelem je upozornit jejího miláčka - jsem zde a chci být tvá.

S bouří hormonů lze bojovat, ale vyhrát takový boj nejde. Zbývá mi jen zoufalá rezignace. Sousedka je vynalézavá. Umí si práci nejen naplánovat, ale hlavně dobře zorganizovat. Nic neponechává náhodě. Odklidit sníh, to zabere času. Ale tím zahradní práce zdaleka nekončí. Potom lze na sněhu prosté ploše posekat trávu. Nejen v prosinci. Určitě to půjde i v lednu či únoru. Jednou sekala i v deset večer…

Nevyleze-li její potěšení ani pak, může dál následovat takzvaná zimní orba. I to bude trvat nějakou dobu. V úvahu dále připadá i zásadní úprava terénu, včetně melioračních prací. Stačí jen vydržet co nejdéle na místě činu a co nejhlasitěji o sobě dávat vědět. Dříve nebo později zoufalý soused vylézt musí. V tom by byl čert, aby něco z toho nevyšlo.  

Tu neděli se zamilovanec hnal zimní zahradou jako Panzer Division Ardenami v roce 1944. Ovšem se stejným výsledkem. Soused útok odrazil a poté se i se svou manželkou stáhl do předem připravených pozic, tj. po anglicku zmizel. Zášť sousedky z nepodařené akce se následně vybila na těch, kteří se útěkem nespasili.

Ona nežije svůj život, ona žije životy lidí z okolí.  A ti jsou ji za to vděčni. Jen zlé jazyky o ní tvrdí, že je drbna drben a peklířka. Ale to není pravda, ona je světice. Romantická světice… Ten, kdo vidí na konci tunelu světlo a lásku, takový člověk musí být jen dobrý.

Proč byly mé Vánoce chudé? Hluk sekačky a mé klení Ježíška vystrašilo. Proto jsem pod stromeček nic nedostal. Přitom jsem celý rok byl hodný a nezlobil. Je to nespravedlivé. Santa Claus mě také nemá rád. Jednak na něj nevěřím a jednak jsem se mu poškleboval. Jde to vůbec, pošklebovat se někomu, na koho nevěříte? Jenže co když Santa existuje? A co když má stejnou všeodpouštějící povahu jako pan prezident? Potom mám, v tom lepším případě, doživotní vánoční utrum.

Santa Claus se našemu okolí vyhýbá jako čert kříži. Ani se mu nedivím. Ta agilní zamilovaná ženská je schopna vylézt i na střechu a sekat tam uchycený lišejník motorovou kosou. Nachomýtnout se k tomu Santa, mohl by u komína nějakou slíznout i on.

I když se jedná v jeho případě o bytost téměř božskou, i on dostal z mé sousedky obyčejný lidský strach. Možná na TV NOVA viděl, jak vdavek chtivá Marfuša dokázala v lese zatočit i s Mrazíkem. Nechtěl dopadnout jako kolega ze Sovětského svazu.  I když je to to Američan, nelze věřit všem hollywoodským báchorkám o jejich statečnosti. Ať mu ale nekřivdím. Třeba měl Santa něco důležitějšího. Třeba musel zachraňovat svět před smrští lásky, která lidstvo vždy v tomto čase pravidelně ohrožuje. Kdo ví. K nám ale prostě nepřišel, ať již za tím bylo cokoliv.

Jelikož mi scházela slova, téměř vše jsem zaznamenal obrázkovým písmem, jak uvidíte níže:

Na  identikitu je vidět potrefenou osobu v rauši zimního sečení letní trávy. Manžel potrefené se zoufale snaží zachránit tučňáka, který se k nám zatoulal z Vánočních ostrovů, aby zde v klidu strávil dovolenou a Silvestra. Měl ale smůlu. Tučňákův skon zachycen není, bylo to příliš drastické. Místo štědrovečerního kapra tak měli sousedé na talíři něco exotičtějšího. Přece se to nevyhodí. Široké a vyřvávající příbuzenstvo potrefené jsem z nedostatku kreslící plochy nebyl schopen zachytit. Na místě činu také schází i pejsek této zimní zahradnice. Toho si k sečení přibírá, aby na něj mohla hlasitě povolávat a tím zvyšovat hladinu hluku na míle daleko.

Na obrázku této události lze mimo pachatelů ještě vidět i jejich oběti, prchající manželský pár. Brzy po nahození motoru sekačky terč sousedčina chtíče uprchl. Záda mu kryla vlastní manželka, protože v její přítomnosti si vilná sousedka tolik nedovoluje. S ohledem na zákon o ochraně osobnosti byla identita prchajícího páru utajena. Jsou to ty pádící černé siluety. Jak je vidět, hluk sekačky je zaujal stejně jako mě. Ve skutečnosti neprchali pěšky, ale okamžitě odjeli osobním autem, stříbrnou škodovkou. Vše se seběhlo tak rychle, že jsem si nestačil poznačit jejich státní poznávací značku.

Nikdo jiný nebyl po ruce, a tak se hněv běsnící zamilované ženy obrátil proti mé osobě. Sekla tak blízko, jak to jen šlo. A když jsem posléze vzal do zaječích i já, rozzuřený a citově neukojený rozběsněnec se vybil tím, že po zahradě začal divoce jezdit sem a tam malotraktorem. Proč, to nevím, žádný smysl to nemělo. Možná se rychlou jízdou jen tak uklidňovala. Co bude dělat na jaře nevím, ale již teď mám strach - bude to určitě další hrůza.

_{Foto: televize.cz}