Úsvit přímé diktatury Tomia Okamury

Není pochyb o tom, že pan Okamura je populista toho nejhrubšího kalibru. Tento přístup uplatňuje i ve věcech na první pohled malicherných. Tím, jak se v takových situacích chová, jen dokazuje, jaký je ve skutečnosti.

Nedávno jsem četl příspěvek blogera, který na Facebookovém profilu Okamury komentoval jeden Okamurův názor. Tomio Okamura reagoval tak, že svůj příspěvek smazal a napsal jiný, aby se přizpůsobil „hlasu lidu“. „Hlas lidu“ byl poté smazán a vše bylo prezentováno jako myšlenka samého Okamury.

Jde o „prkotinu“, ale je to důkazem názorové pružnosti a ohebnosti Tomia Okamury. Vše, co se nevejde do těch tří vět, které neustále opakuje, musí být potlačeno a smazáno. Rád bych se podělil o podobnou zkušenost s tímto apoštolem Úsvitu.

Je to již delší dobu, kdy Tomio Okamura dostal prostor v pořadu Interview na ČT24. Když jsem ho tak poslouchal, napadlo mě trošku Tomia poškádlit. Během pořadu jsem proto na jeho Facebookový profil pověsil blog „Kurvítka české politiky“ Je to obecný článek, žádná přímá souvislost s hnutím Úsvit tam není. Jeho žáci můj příspěvek nijak nekomentovali, neb guru nesdělil, jak k tomu mají přistoupit. Guru v ten čas šířil z obrazovky totální referendum bez výjimky.

Zhruba po osmé hodině večer jsem se na jeho Facebook vrátil, abych zjistil osud onoho článku nebo případné reakce. V ten čas již pan Okamura přijel ze studia. Důkazem byl jeho skromný příspěvek: „Tak, co? Jak se vám to líbilo?“ Je skromný, proto nenapsal: „Tak, co? Jak jsem se vám líbil?“  Můj příspěvek byl pochopitelně již dávno smazán. Okamurův fanklub nezklamal, bylo vidět reakce typu „Ach! Och! Výborné!“ Všem se to opravdu muselo líbit, protože ho nikdo nekritizoval. Nevhodné diskuzní příspěvky či kritické hlasy byly nejspíš demokraticky smazány.

Svědčí to o dvou věcech. Za prvé, pan Okamura nemá smysl pro humor a bere se moc vážně. Nakonec nedostatek humoru prokázal i ve velkém rozhovoru s lídry politických stran, který organizovala před volbami MF DNES. Za druhé, s naprostou jistotou hnutí Úsvit patří do jedné, obecně popsané kategorie „kurvítek“ české politiky. Okamura se v článku musel poznat a bral to jako útok na sebe.

Politickou pružnost pana Okamury dokazuje i jeho podlézavý postoj k hnutí ANO. Rád by vyštípal z rodící se koalice stranu KDU-ČSL, aby tím jazýčkem na vahách mohl být Úsvit. Zašel tak daleko, že předjímá rozhodnutí soudu v Bratislavě, zda pan Babiš byl, či nebyl agentem StB. Okamura si již nyní připravuje terén výroky, že i kdyby Babiš agentem byl, dostal tak velký mandát od voličů, že je to úplně jedno a měl by tedy bez potíží být ministrem financí. Stejnou podlézavost jako vůči ANO, pan Okamura projevuje i k současným neokomunistům z KSČM.

Okamurův princip, kdy je lhaní morálně zdůvodnitelné a kdy ne, je výborným tématem pro satirické články. Když se zjistilo, že telefonní číslo Úsvitu měli předtím Věci veřejné, komentoval to Okamura slovy: „Je to pozoruhodná náhoda.“ Podle něj je spojení s VV nesmysl. Hmmm. A co jména Jiří Štětina a Vít Bárta. A dále, nejméně šest poslanců Úsvitu si vybralo jako své asistenty lidi z VV. Další pozoruhodná náhoda? Okamura tak lže/nelže, vybere si každý. Ale i to o něčem svědčí.

Jeho populistické teorie o všespásném referendu byly mnoha opravdovými odborníky na tuto problematiku mnohokrát vyvráceny. Přesto mu hodně lidí stále naslouchá. Zní to pěkně. Spousta lidí by po tomto nástroji sáhla, například proto, aby se zbavila nepopulárního prezidenta Zemana.

Jenže zapomínají, že najednou neoblíbený Zeman byl zvolen přímou volbou. Obecně řečeno, i volba prezidenta byla jakýmsi všelidovým referendem. Kdyby vše klapalo podle Okamury, následovalo by co? Odvolání Zemana druhým referendem? Dovedete si představit, jaká smršť referend by mohla následovat, kdyby se Okamurovy teze staly realitou?

Chtěl bych upozornit na jednu historickou paralelu. Hitler se dostal k moci sérií referend. Tím se na politické scéně objevilo mnoho zločinců. Jeden z nich, Hermann Göring prohlásil: „O tom, kdo je Žid, rozhoduji já.“ Mám obavu, pokud se i pan Okamura dostane k moci, abychom z jeho úst jednou neslyšeli: „O tom, co je demokracie, rozhoduji já.“  Nebo v té horší modifikaci: „O tom, kdo je Cikán, rozhoduji já.“

Celkový dojem z politika Okamury je dnes tragikomický. Mimo jeho oddaných ho média i lidé spíš ironizují a zesměšňují. Jenže nezapomeňte, že i Hitlerovi se všichni smáli tak dlouho, až nakonec všechny smích přešel. Tou poslední větou ovšem netvrdím, že platí rovnice, Okamura rovná se Hitler. Jen poukazuji na znepokojující souvislosti.  

Bylo by zajímavé zjistit, zda mazání „nevhodných“ příspěvků je Okamurovým denním chlebem. Já se domnívám, že takových případů bude víc, než jen ty dva, zde uváděné. Máte-li stejnou či podobnou zkušenost, uveďte to prosím v diskuzi nebo mi pošlete e-mail.