Doba je informačně hektická. Člověk v médiích čte spoustu pitomostí. Některé zapomene hned, jiné jen tak nejde vytěsnit. Jeden nápad pedagogicky choré hlavy byl ovšem tak neuvěřitelný, že jsem ho musel okomentovat.
Mladý učitel gymnázia, nejspíš přímý potomek Járy Cimrmana, přišel s geniální myšlenkou, jak vyřešit malé platy učitelů. Je to řešení jednoduché a navíc ho lze použít i v jiných oborech. Navrhoval propustit jednu třetinu pedagogů. Ušetřené peníze by se použily na navýšení výplat toho zbytku, který by genocidu přežil.
Je to řešení pěkné. Líbí se mi. Jak už to ale bývá, geniové vidí situaci jaksi komplexně a globálně. Vesměs jim unikají nepodstatné maličkosti, které jsou pod jejich rozlišovací schopnost. A to je čas pro lidi, jako jsem já. Prosté, leč pilné paběrkovače. Ti sezobnou drobty spadlé ze stolu genia a přiživí se na velikosti duševního titána. S mou pomocí tak jeho myšlenku dotáhneme k dokonalosti.
Jak si to tedy ten člověk představoval? Po vyhození třetiny učitelů tomu zbytku logicky přibude práce. Budou muset učit i za propuštěné kolegy. Budou makat jako ďasové. I to má ovšem nový Cimrman promyšlené. Žactvo, přeskupené do obřích tříd, bude sát z prsu vědy pomocí výpočetní techniky. Učitel nebude učitelem, ale adminem.
Otázkou je, kde se na tu výpočetní techniku vezmou peníze. Pořádné finance do školství nedala dosud žádná vláda. O co méně peněz, o to více bylo vždy slibů. Takže jediné volné peníze budou ty ušetřené na platech. Za ně se nakoupí výpočetní technika, programy, zafinancuje se připojení na rychlé sítě, zaplatí se školení učitelů, atd. Najednou to všechno nepůjde, bude to delší proces.
A tak několik let nezbude na přidání peněz tomu zbytku učitelů. Plat budou mít stejný, práce o 1/3 více. Dejme tomu, že po nějaké době to „sedne“ a nebude už potřeba investovat do techniky. Konečně bude čas na poctivou práci. Mezitím se z většiny přeživších pedagogů stanou uzlíčky nervů, protože po celou onu revoluční dobu, kdy bude probíhat „přestavba“, budou muset učit postaru.
Největší slabinou tohoto inovačního procesu, kterou jsem ovšem vyřešil, bylo, co s tím propuštěným zbytkem, tou nebohou jednou třetinou. Když budou na úřadech práce, bude to stát peníze. Když budou rekvalifikováni, bude to stát peníze. Když půjdou, dle možností, do předčasného důchodu, bude to stát peníze. Ty peníze netiskne ministr financí Babiš, ty se budou muset vzít z jiné kapitoly státního rozpočtu. Takže budou chybět jinde.
Ale jsem zde já se svou pomocnou rukou. Mé řešení je totální, rychlé a ekologické. Tedy cool. Všechny propuštěné učitele ukřižujeme. Vyděláme na tom všichni. Stejně vesměs půjde o opotřebované dědky a babky, takže se následně ušetří i na jejich důchodech. Tím pádem se každému daňovému poplatníkovi zvedne jeho vlastní penze. Je to řešení současně i populistické, proto lid půjde proti učitelům s námi. Dále se podpoří obrat firmy Lesy ČR a návazně i jejich odběratelů. Boom stoláren a truhláren rozhýbe ekonomiku v regionech, vzniknou nová pracovní místa. Možná by pro tento účel šlo použít i dotace EU.
Aby všechno klaplo tip top, bude potřeba vizionáře a schopného organizátora. Ale my ho přece máme! Z politického záhrobí stačí vyhrabat pana Drábka. Když mu radou pomůže i nejlepší ministr financí Evropy, pan Kalousek 009, tak se dílo podaří. A pokud na amnestii pustí i zatím jen stíhaného pana Šišku, tak to bude jisté. Konzervativní odbory, které by novou reformu školství nepochopily, bude také nutno ukřižovat. Pak již vše půjde lehce.
Ve školství bude následně tolik peněz, že již teď lituji a závidím. Závidím ty velké prachy a lituji, že jsem se ve škole neučil líp. Kdybych víc studoval, mohl ze mě být učitel gymnázia, vymýšlející stejné blbiny, které popisuji. Jak já si mohl žít. A možná, s takovými nápady, bych to dotáhl až na ministerstvo školství.
Všechno jsme s oním hyperaktivním gymnazistou promysleli do sebemenších detailů. Přesto zde jisté nebezpečí číhá. Něco mi říká, že rozběsnění rodiče, jejichž děti neudělají ani přijímací zkoušky na zedníka, hodí neprávem vinu za rozvrácené školství na onoho snílka a nakonec ho také ukřižují. Právem.
