Přiznání: Lhal jsem Policii České republiky

Po létech se ve mně hnulo svědomí a já se kaju a dobrovolně přiznávám, že jsem lhal policii. Udělal jsem to z mladické nerozvážnosti. Z nabubřelé pýchy jsem tuto organizaci uvedl v omyl. Vím, jaké nedozírné následky to přivodilo a svého činu upřímně lituji. Doufám, že stále platí, že přiznání je polehčující okolnost.

Dne 21. 10. 2010 jsem byl předvolán k podání vysvětlení na OOP Lipník nad Bečvou Byl jsem „vytěžován“, se kterou advokátní kanceláří spolupracuji. Nic jiného policii nezajímalo. Při onom „podání vysvětlení“ jsem byl v pozici oznamovatele, tedy ne v roli špinavého podezřelého inspektora Trachty. Když se mě na tu kancelář zeptali, hrklo ve mně a zatmělo se mi před očima. Byl jsem tím nezvyklým dotazem zaskočen. Lekl jsem se, že je to dotaz od mafie a ne od státního úřadu. K čemu jim taková informace byla?

Vyšetřující policista byl jako římský bůh Janus. Také měl dvě tváře. Chvíli byl hodný polda, potom se z něj stal ten zlý. Tyto polohy měnil šedesátkrát za minutu a tím mě dokonale znejistěl. Hlavou se mi honilo, jak se mám vykroutit, abych neprozradil svůj právní zdroj. Přijít o něj, to by byl můj konec. Kdo mi bude radit jak tunelovat, krátit daně, odklánět peníze a podobné užitečné věci? Sami uznejte, že bez takových právních rad dnes nejde žít. Ani živořit. Chvíli jsem myslel, že jsem došel na konečnou. Zkolaboval jsem.

Řízný waterboarding mě ale postavil na nohy. Potom už stačilo jen pár táhlých úderů, kterými mi místní Janus promluvil do duše a já začal zpívat. Ale právě zde jsem selhal a zalhal. Ta hrůza, že budu muset žít poctivě, byla silnější, než lekce waterboardingu. Oklamal jsem státní orgán. Lhal jsem podle, lhal jsem sprostě, lhal jsem tak, jak to dovedou jen policajti z Lipníku nad Bečvou a Přerova. Když lžou ráno, v poledne a večer, přijde jim lhaní druhého normální. Proto mi na to skočili. Plácl jsem tedy náhodně jméno jedné právní kanceláře z Přerova. Tak. A je to venku. Ani nevíte, jak se mi tím přiznáním ulevilo.

Skutečnost je ovšem taková, že mi v právních záležitostech radí naše kočka domácí. Jmenuje se Fifina Navrátil a bydlí s námi pod jednou střechou. Familiárně ji říkáme Fifuš. Práva absolvovala na Právnické fakultě Západočeské univerzity v Plzni spolu s paní Řápkovou a panem Bendou. Fifuš se často, když to přežene s mlékem, rozpovídá a chlubí se, že s nimi byla v jednom ročníku. Někdy se chvástá, že ji studiem provázel bývalý proděkan fakulty Milan Kindl.  Ale to asi kecá.

Zprvu jsem jí to nevěřil.  Proto jsem jí položil stejných devět právnických otázek, kterými paní Tachecí v roce 2010 zkoušela vědomosti Mgr. Řápkové. Fifuš, stejně jako Řápková, nevěděla, ve kterých městech sídlí vrchní soudy a jaká je lhůta pro odvolání v trestní věci. Neznala odpověď ani na další otázky. Z toho mi vyplynulo, že opravdu studovala v Plzni.

Když jsem se jí zeptal: „Fifuš, ukážeš mi index?“ Fifina se začala drbat za ušima a něco nesrozumitelně mrmlala. Slova jí rozumět nebylo. Však je to kočka. Usoudil jsem tedy, že Fifuš index nevlastní a to byl další pádný důkaz o jejím právním vzdělání z Plzně.

V testování jsem ale šel dál. Chtěl jsem vidět její diplomovou práci. Na to mi Fifina nedokázala rozumně odpovědět. Prý je to dávno a neví, kde ji má. Později přišla s verzí, že diplomku zapomněla ve vlaku z Plzně. A nakonec si vymyslela, že její diplomku ukradl pan Benda z ODS. Stalo se tak, když vlak projížděl tunelem.

Policii prý krádež nehlásila. Chyběly jí přímé důkazy, měla jen ty nepřímé. Fifuš má totiž problémy s gramatikou. Na pár řádcích je schopna udělal tolik chyb, že by si zasloužila poslat zpět do základní školy. Benda by se hájil tím, že je na tom úplně stejně. Měl by pravdu, takže je to jen nepřímý důkaz. Stejně by policajti nikoho nechytili a ještě by Fifuš měla opletačky s advokáty pana Bendy. Kdyby ho totiž zastupovali brilantní právníci Langer, Gross a Řápková, byl by to právní masakr. Fifině by hrozilo vyloučení z advokátní komory a musela by se potom vrátit k chytání myší. Bylo vidět, že poctivá práce jí moc nevoní. To pochytila také od toho Bendy.

Její diplomka byla psaná ručně, jako když kocour škrábe. Fifuš tvrdí, že je konzervativní a odmítá psát na počítači. Neposílá tak ani e-maily, nemá profil na Facebooku, nepoužívá mobil. Já si ale myslím, že konzervativní není, že jen lže, aby zakryla svou neznalost informačních technologií. Nicméně i tak to byl výjimečný text, obsahově mimořádný. Řešil legislativní otázky a právní aspekty nelegální migrace myší v Schengenském prostoru s ohledem na celní předpisy Evropské unie. Skvělá rigorózní práce. Možná, aby zakryl nelegálně získaný plagiát, použil pan Benda obří písmo s velkým prokladem. Takto zneužil dizertační práci naší Fifiny a dokonale zamaskoval stopy zločinu. Vědecká práce naší Fifuš posloužila někomu jinému.  Přece jen se v té Plzni pan Benda něco naučil.

Po všech svých otázkách jsem jí řekl: „Fifuš, neumíš odpovědět ani na jeden právní dotaz. Index nemáš, diplomku nemáš. Nemáš ani znalosti studenta prvního ročníku práv. Jsi ostuda celé akademické obce! Ty jsi opravdu JUDr. z Plzně!“ Těch důkazů pro má tvrzení je celá série. Fifina je opravdový odborník. Od té doby jí na slovo věřím a řídím se jejími radami. A dobře dělám. Ať tak, či onak, Fifina o titul JUDr. přijít nemůže, nikdy ho totiž nedostala, stejně jako Marek Benda. To jsou paradoxy.

Jistěže jsem na policii nebyl mučen. To byla ironie. Jádro této policejní frašky, ono „vytěžování“, je ale naprosto pravdivé a je zcela vážně popsáno zde. Policie se chovala jako mafie a ne jako státní instituce. A ač jsem o tom informoval veškeré nadřízené složky, všem to přišlo úplně normální. Stejně normální jim připadalo i sprosté lhaní místních policajtů… Systémovou chybu nemůže přece řešit ten, kdo je sám součástí systému.

Pro vysvětlení: Kočka Fifina opravdu existuje. Ze čtyř koťat byla nejmenší, nedonošená. Měla předkus, oči se jí rozcházely a i chodidla měla jakási dlouhá. O všechno musela se sourozenci bojovat. Dodnes je sice nejmenší, manželka má sedm koček, ale je to velká bojovnice s velkým srdcem. Z fotky „po promoci“ je vidět, jak se zpravila.

A pokud se týká jejího titulu JUDr., opravdu jí tak s manželkou v legraci říkáme. Bylo to na základě oné plzeňské kauzy, kdy jsem prohlásil, že to by dokázala i naše kočka. A proč zrovna Fifina je JUDr.? Jak jsem psal, byla od mládí trošku zvláštní a pomalejší. Když se ostatní kočky na dvoře snažily ulovit nějakého ptáčka, Fifina jen postávala opodál a tvářila se přísně. Asi na to měla odlišný právní názor. Byla opatrná, bála se, že se dopustí nezákonného jednání. Prostě právník.