Jak paní Benešová (ne)řádila na ministerstvu

Na ministerstvu spravedlnosti to vypadalo a stále vypadá jako před stvořením světa. Tma a chaos. Bývalým ministrům z ODS se musí dmout prsa hrdostí, když zpětně obhlíží spoušť, kterou tam natropili. Světlo na ministerstvo nevnesla ani Rusnokova (Zemanova) ministryně spravedlnosti Mgr. Benešová. Žádný „velký třesk“ nenastal. A právě o ní bude třetí díl volného povídání o poměrech, které tam vládnou.

V první části o Banánové republice jsem popisoval, jak se mi podařilo obejít „staré struktury“ státního zastupitelství. Toho času dočasná ministryně spravedlnosti Kovářová podala na jednoho hříšníka kárnou žalobu. Tím potvrdila nejen to, že jsem měl pravdu, ale i lemplovství místních státních zastupitelství. O nečinnosti předchozího ministra Pospíšila nemluvě. Všichni měli stejné podklady jako JUDr. Kovářová a přesto nepohnuli ani prstem. Z té její žaloby nebylo cesty ven, v onom článku je popsáno proč. Žel, nějaké „temné síly“ ministerstva způsobily, že žaloba byla podána o 3 dny později. Takže lump, pouze dočasně, unikl. Ti „temní duchové“ na ministerstvu straší dodnes. V článku, jak řádil pan Blažek, je uveden další takový případ. Už se tam z pozdního podávání žalob stává tradice. 

Poslední „ódéesácký“ ministr Blažek byl takovou legrační figurkou ramene spravedlnosti, že jsem mu věnoval samostatný článek. Možná Rampulovi (VSZ Praha) záviděl titul „zametač kauz“ a chtěl ho nejen dohnat, ale i předehnat. Podařilo se. Dole je odkaz na článek.

Po pádu loutkové vlády principála Kalouska jsem zavětřil příležitost, že by opět mohlo nastat krátké období, kdy ministerstvo spravedlnosti bude konat to, co má v názvu. I napsal jsem dopis dočasné ministryni Mgr. Benešové. To dělá ta moje činorodá povaha. Měl jsem však jisté pochybnosti. Jednak se říká, že dvakrát nevstoupíš do stejné řeky a potom jsem viděl celé souručenství vlády pana Rusnoka. Některé postavy tam jsou opravdu velmi kontroverzní.

Nepříliš důvěryhodně působí třeba pan Pecina s tím „svým“ Skříčilem, kterého dekoroval metálem. Ale proč ne. Může-li jiný Íčkův žabák být generálem, proč by pan Skříčil nemohl mít metál. Jistě si ho zasloužil. Nezáviď, Navrátile. Kdyby ses víc učil, mohl jsi být policajtem a nějaká medaile by se časem možná našla i pro tebe. Navíc, nedbaje nesouhlasných reakcí policistů, nechal Pecina plk. Skříčila ve funkci krajského ředitele policie Olomouckého kraje.

Jelikož se jednalo o jiné ministerstvo, tak jsem to zkusil. Důvod byl ten, že když si v noci sním o spravedlivých místních policajtech a ještě spravedlivějších státních zástupcích, probudím se zborcený studeným potem. Potom obvykle vyskočím z postele a sháním se po pistoli. Bohužel ji nevlastním, a tak svou zavilost musím projevovat verbálně.

Jak bylo řečeno v jednom klasickém filmu, pro zdar věci je nutné, aby elementi byli nejen přítomni, ale musí vám být i příznivě nakloněni. Dopis Mgr. Benešové jsem odeslal dne 01. 09. 2013. Žádal jsem tam o zahájení kárného řízení se čtyřmi místními státními zástupci. Ty důvody jsou popsány v článku o Blažkovi. A potvrdilo se, že dvakrát nejde vstoupit do stejné řeky. Mgr. Benešová, v rámci tradice zavedené Blažkem, do dnešního dne nereagovala. Abych jí nekřivdil, uběhly „jen“ dva měsíce a něco. Možná zde elementi nebyli příznivě nakloněni. Ale je možné, že elementi ani nebyli přítomni… JUDr. Kovářová tenkrát reagovala svižně, razantně a téměř obratem.

Neházejme vinu na elementy. Vysvětlení může být prozaičtější. Paní ministryně zřejmě nedokázala překročit svůj stín. Vše má nejspíš kořeny v době tzv. „čunkiády“. Ta uštědřila české justici pořádnou ránu. Nešlo držet palce ani jedné straně. Obvinění pana Čunka bylo pozoruhodně nečisté. Stejně pozoruhodně nečisté bylo jeho odvinění. Možná si ještě pamatujete slavnou větu: „Když jde o pád vlády, musí jít spravedlnost stranou.“ V současnosti by to šlo parafrázovat jinak: „Když jde o kamarády, musí jít spravedlnost stranou.“

Jistěže, paní Benešová proslula svým výrokem o „justiční mafii“ a následujícími soudními spory. Otázka zní, zda nešlo jen o souboj dvou různých „justičních mafii“. Spravedlnost dostala tak, či onak na frak. Problém je v tom, že já jsem chtěl po Mgr. Benešové, aby před kárný senát postavila některé státní zástupce, kteří v době „čunkiády“ stáli po jejím boku. A to je asi příliš. Zřejmě stavovská kolegialita byla silnější.  Jenže pokud se vina státního zástupce Mgr. Krobota prokáže u soudu, potom, na závěr své kariéry Mgr. Benešová odejde stejně jako JUDr. Vesecká – s ostudou.

V článku o Blažkovi jsem popisoval další pilíř ministerstva spravedlnosti, pana Voláka. Jeho výroky jsou pozoruhodné a nezaměnitelné. I když před nástupem do funkce Mgr. Benešová avizovala, že nechystá velké personální čistky, ani v tom nejdivočejším snu by mě nenapadlo, že si tam pana Voláka nechá. Nechala, a zřejmě si s ním dobře rozumí. Asi tak pokračuje trend zavedený Blažkem, že se kárné žaloby nebudou podávat, ale vše se bude řešit u piva. To není ironie nebo vtip, ale skutečný výrok pana Voláka... Odkazuji na článek o Blažkovi.

Možná by bylo vhodné uvést jeden z mnoho příkladů, jaké záležitosti řeším. Představte si zcela reálný případ. Policie porušila zákon. Vy to dokážete. Dokážete to písemnou formou. Máte v rukách úřední doklad potvrzující, že policajti lžou, jak když tiskne. Doklad na hlavičkovém papíře, s podpisem, razítkem. Proboha jaký věrohodnější důkaz ještě můžete mít, než je ono vyjádření státní instituce? Dále máte v rukách písemné svědectví očitých účastníků opět potvrzující, že policie lže, porušila zákon a zametá stopy.

Každý logicky uvažující člověk by si řekl: Tak, spadla klec. Finito. Konečná. S logikou ale praxe orgánů „nečinných“ v trestním řízení nijak nesouvisí. Místním policajtům to nestačí. Nevidí, neslyší. Bodejť když v tom sami lítají. Místní státní zastupitelství je asi také slepé. Íčkova GIBS to vrátí k vyřešení zpět těm policajtům, kteří v tom mají prsty. Nesahali byste i vy po revolveru? Nežijeme ale na divokém západě. Na divokém východě zcela jistě.

Pokračujme dál v této konkrétní věci. Tak, jak byly mé podněty přeposílány, ocitly se i na Vrchním státním zastupitelství v Praze. Tedy mimo česnekovo-tvarůžkový puch Olomouckého kraje. A jaký posun. Jak blahodárně působí vliv JUDr. Bradáčové. Konečně někde profesionalita převážila nad „íčkovstvím“ a „podíčkovstvím“ místních orgánů. JUDr. Kratochvílová z VSZ Praha dospěla k názoru, že na začátku byl porušen zákon. Tento případ, co konkrétně uvádím, byl podmnožinou větší kauzy. Doktorka Kratochvílová jako jediná řekla pravdu, nebála se, pouze u ní jsem zatím nalezl v oné věci zastání.

Vycházím z jejího výroku a beru ho jako konečný. Doufám, že to neodvolá jako Galileo Galilei a současně doufám, že za svůj výrok neskončí na hranici jako Giordano Bruno. Je to stejné, jako ten případ s JUDr. Kovářovou. Proboha, kde to žijeme, když najdete zastání až v Praze? K čemu jsou potom regionální státní instituce? Nechci být sprostý, ale každý si jistě dokáže odpovědět sám.

Někdo si může myslet, že je to boj s větrnými mlýny. Není to úplně tak. O neudržitelné situaci v GIBS jsem před volbami informoval i lídry politických stran, u kterých jsem předpokládal, že se dostanou do Parlamentu. Pochopitelně jsem nekontaktoval takové obskurní partaje, jako jsou „Ruce vzhůru!“ či SPOZ ani ODS a TOP 09, které jsou za současný stav odpovědné nebo jiné pidi strany. A kupodivu, bylo mi hojně odpovězeno. Situace v GIBS se musí řešit a také se řešit bude. Jak? Tomu hodlám věnovat další článek.

Relevantní články:

Jak pan Blažek řádil na ministerstvu

Ministerstvo spravedlnosti Banánové republiky