Hrdobci a pokrytci blogu

Slovem hrdobci jsou míněni někteří autoři blogů iDNES. Jako kuličku před sebou valí nastávající soutěž o nejlepšího hrdobce – blogera. Tuto úžasnou zprávu jsem se úplně náhodně dozvěděl z diskuze pod jedním ze svých článků

Hrdobec 2013 pronásledovaný žárlivým konkurentem

Je to krásné. Jeden z blogerů bude korunován a získá titul vrchního hrdobce. Co k tomu dodat? Jen pogratulovat předem panu Matějkovi. Já vím, že nikdo nebude věřit, že to myslím upřímně. Ale je to tak.

Na portálu iDNES existuje jakási semknutá skupina, která žije ve svém akvárku a svět kolem hodnotí podle zveřejněných blogů. Vládne tam skrytá i zřejmá řevnivost. Každý by chtěl být prvním hrdobcem, každý má ve své blogerské mošně maršálskou hůl. Nebo maršálské pero? Ale musí mít i něco navíc. Musí mít „na to koule“. Bez nich to holt nejde. Takže jsem mimo hru a jen nahlas závidím.

Minule jsem se „navážel“ do pana Matějky. Byly mi vyčítány dvě věci. Honba za karmou a „nactiutrhání“  blogera Matějky. Ač jsem se to snažil vysvětlit, ti pomalejší to nepochopili, ti fanatičtí se ani nesnažili a ti nejhloupější mluvili i o závisti. Ale byly i světlé výjimky. Proto bych panu Matějkovi přál, ať i letos tu soutěž vyhraje znovu. Toto není ironie. Je to jistá škodolibost, ne proti němu, když vidím, jak se někteří na ten trůn třesou. A důkaz, že mu opravdu nezávidím. Trochu špičkování snad unese. Vlastně mu tak i pomáhám umetat cestičku k vítězství.

Honba za karmou není to hlavní. Prý jsem využil jméno Matějky, abych se zviditelnil. To dělá každý bloger. Teď nemyslím, že každý se zviditelňuje Matějkou. Ono to ani nejde. Jeho jméno nezabírá až tak, jak si mylně myslí jeho obdivovatelé. Míním klasické „zneužití“ jména Iveta Bartošová – jako příklad extrémní. Druhým příkladem může být ono „ty vole“ pana Rusnoka a spol. Kolik blogerů se tím nechalo inspirovat. Mraky. Já jim to nevyčítám. Někomu stačí jedna věta pronesená „celebritou“ nebo politikem a napíše blog. Na tom není nic špatného. Mně stačí nevhodná věta vyslovená prokurátorem či policajtem a vznikne také článek.

To máme psát o kapičkách rosy třpytících se jako krůpěje smaragdů v potrhaném závoji pavučiny? Můžeme. Ale kdo to bude číst? Každý si volí téma, které mu přijde zajímavé. Pak jen záleží na čtenáři, jestli se potkají. S panem Matějkou jsem si nebyl jistý, jestli je to Karel Gott nebo Stanislav Gross blogu. I Gross býval svého času nejpopulárnější osobností. Musím konstatovat, že pan Matějka není ani jeden, ač je svým způsobem dobrý. Má čtenost i karmu.

Tisíce lidí míjeli onen „provokativní“ článek bez povšimnutí. Já myslel, že mě rozcupují a neodejdu po svých. Nestalo se tak. Na tomto místě bych mohl ironizovat různé týpky kopající do kotníků, ale to by byla pravá „matějkovština“. Byl bych stejný jako on. Já jsem přece štít morálky. Takže to udělám až později a níže. Právě ta „matějkovština“ byla spouštěcím impulsem pro onen blog.

Mohlo mi to být ukradené, a také by bylo, kdyby se dvojice pánů Matějka – Malý kdysi nesnažila dehonestovat jistého mladého právníka. A na ten článek jsem náhodou narazil. Dřív jsem o Matějkovi neměl ani zdání. Přišlo mi to nefér. Svalnaté řeči typu „na mě nemáš“ nebo „na nás nestačíš“ nebo „na něj stačím sám“ apod. mě popudily. Matějka by to okomentoval: „Holt takový jsem.“ Nikde jinde jsem takové machrování a povýšenost nezažil. Ta uváděná slovní spojení nejsou až tak fatální, spíše se jednalo o celkové arogantní vyznění.

Tak jsem k němu byl stejný. Holt takový jsem zase já. S karmou běžte kritici do háje. Ta v tom roli nehrála. No, a ukázalo se, že pan Matějka je jen „papírový tygr“. Dokázal dělat jen kašpárka. Chyběly tomu holt „ty koule“. Nebo „na to neměl?“ Opakovači jeho názorů byli tak zmatení, že místo Matějky, papouškovali své oponenty. Já bych dnes pana Matějku vynechal úplně, ale bohužel to nejde.

Zarazily mě totiž dvě věci. Za prvé: „Moralisté“ řvoucí „fůůůůj, to se nedělá“ případně „hanbáááá“ nebo „hnůůůs“. Za mého mládí se říkalo: „Kdes byl, když padla Varšava?“ A já se ptám: Kde jste byli vy, morální svatoušci, když se Matějka s Malým povýšeně naváželi a zesměšňovali onoho člověka? Kde byli všichni ti hlídači kodexu blogera? Matějka s Malým mohou a já ne? Jistě, byl jsem trošku drsnější, ale někdo mu musel srazit hřebínek. Za tím článkem si stojím. Nejvíc ječely potrefené husy, ti, o kterých jsem to předpokládal a jsou v tom blogu obecně vyjmenováni.

Věc druhá, aneb jak se to dělá po matějkovsku. Jeden fanatik - matějkovec se pustil zostra do kritiky mého blogu a sám se hned na začátku přiznal, že ho ani nečetl. Opravdu objektivní „recenzent“. A nikdo si nevšimnul, že mele páté přes deváté, aniž cokoliv o mém článku věděl. Těch Brouků Pytlíků je evidentně víc, ať nemluvím jen o panu Matějkovi. I já si dal tu práci a se sebezapřením jsem část blogů pana Matějky přelouskal…

Nad tím zůstává zdravý rozum stát. Za vším musí být Paroubkovi Marťané, jiné vysvětlení není možné. Důkazem je originální citát pana Matějky, který jsem mnohokrát slyšel zaznít z úst expremiéra Paroubka: „Orel much nelapá.“ To bylo kruté. Moc, moc, moc. Jizvy se mi dosud nezhojily. Bolí to, ale jde s tím živořit. Že já ten článek psal. Šel jsem okamžitě do kolen a chtěl jsem spáchat sebevraždu. Protože ale nebyl po ruce volební program Bobošíkové, otevřel jsem poslední blog pana Matějky. Je čerstvý, bude razantní – takto jsem uvažoval. Je to stejně smrtonosné, ne-li více. Tabun, Soman a Sarin v jednom blogu otráví každého. Vím, byla by to ukrutná smrt, ale chápejte, byl jsem úplně na dně.

Manželka mi však stála po boku se slovy: „Nevzdávej to, ještě jsi stejně jako prezident Zeman nestihl všechny kolem sebe pourážet.“  To mi vlilo krev do žil. „A víš, že máš pravdu,“ pookřál jsem a zavřel onen životu nebezpečný článek. Ale bylo to o chlup. Kdyby mě ještě stačil Matuška šlehnout některým ze svých bystrých epigramů, bylo by po mně. Nejde čelit dvěma živelným katastrofám současně.

Pana Matušku jsem totiž poznal na fotce Forresta. Stojí v čele davu, za ním jsou další věrní. Od svého vůdce všichni drží uctivý odstup. Matuškovu umanutost mou osobou si vysvětluji tak, že když Forrest Gump skončil s běháním, pan Matuška ztratil smysl života a upnul se na někoho jiného.  S tím nejde nic dělat. Celebrita je holt celebrita a musím to vydržet, ať mám či nemám koule.

Na té fotce je takových víc. Hysterická ženština, dva, tři deprivanti, kteří si myslejí, že se najedli vtipné kaše, ač si ani nezobli. Ale pozor. Na každého dojde. Policie a BIS si početla (viz níže) a má tyto elementy pod kontrolou. Nebudou zavřeni, pouze jim bude na jejich ostrovtip vydán zbojní průkaz, aby jejich činnost byla zlegalizována. Tak nebezpečnou zbraní ohrožují nejen své okolí, ale nejvíc nebezpeční jsou sami sobě.  

Celkově mé kříšení trvalo 24 hodin, 27 minut a 11 vteřin. Tak dlouho jsem trpěl jako zvíře. Nakonec jsem to rozchodil. Nebýt mé manželky, prezidenta Zemana a sovětského letce Meresjeva, kdoví, jak by to skončilo. Ti dva poslední mi byli vzorem i morální oporou. Tak jako oni jsem to dokázal i já. Postavil jsem se na nohy a začal chodit. Už zase skáču přes kaluže.

Linií Matějka - Paroubek byl tedy vytyčen hlavní směr policejního pátrání. Byla to jediná vyšetřovací verze detektivů.  Velmi věci pomohl i jeden diskutér z iDNES (matějkovec jako poleno), který se na blogu chlubil, že jeho články sledovala nejen policie, ale i BIS. Pozor, předchozí věta není fikce, ale reálné tvrzení matějkovce z diskuze. Orgány bedlivě četly všechny jeho články. To se zatím nepovedlo ani panu Matějkovi. Byly v nich nejspíš další indicie.  

Potom to již pro detektivy ÚOOZ byla hračka a rutina. Pachová stopa vedla od Paroubka až k oněm ufounům. Bulvár měl žně. Naproti tomu intelektuální a názorový deník Blesk se jen pohoršoval.  Na pokračování čtenářům radil, jak ufouny poznat a zneškodnit. Radek John přešel do satelitní televize s publicistickým a investigativním pořadem „Na vlastní UFO“. Jako vždy byl dobře informován. Tvrdil, že od samého začátku podezíral Víta Bártu ze spolupráce s ufouny. Jen mu chyběly důkazy. On prý překvapen není. Překvapeni byli ovšem diváci, když se John v přímém přenosu Bártovi posmíval a předváděl, jak malý Víťa pláče v soudní síni. Fuj. Hanba. Hnus. To se nedělá.

Závěr vyšetřování byl šokující. Ano, je to tak: Matějkovci musí být řízeni na dálku. Když ne z Marsu, tak určitě z planety OK1QW. To OK je kód ufounského odboru pro Českou republiku. Jelikož Policie České republiky nedisponuje raketami (mimo těch s jadernou hlavicí) bylo vyšetřování kauzy UFO odloženo. Navíc ani Rampula na postupu matějkovců neshledal nic podezřelého, natož nezákonného, takže se to jako vždy zametlo pod koberec. K žádnému trestnému činu prý nedošlo.

My ale víme své. Jak se ufounům efektivně bránit? Mně se osvědčilo nosit na hlavě aluminiovou folii. Ta pomáhá hned dvakrát. Marťané vás nemohou telepaticky řídit a kontrolovat váš pohyb.  Ale hlavní je, že vám nemohou ani číst myšlenky. U některých debatérů z diskuze by se jednalo pouze o tu první ochranu. Věřte, že to pomáhá. Já čepičku neodkládám ani ve sprše a v noci v ní i spím. Ufouni řádí nejvíc po osmnácté hodině, kdy chodím na kutě.

Jen si musíte dávat pozor na vedení vysokého napětí, hrozí nebezpečí zkratu a požáru. Čepku lze použít i v supermarketech na vynášení kradených čokolád a dalšího zboží. Snadno tak oklamete detektor i ochranku. Kdyby prokurátor Fraško z Prachatic měl tuto pokrývku na hlavě, nikdy by ho při krádeži nenačapali a neměl by ostudu (skutečně se to stalo). Kdo má velkou hlavu, dokáže snadno pod čepici umístit i LCD televizor. Znám případy, kdy byl takto vynesen i celý stolní PC včetně skeneru a tiskárny. Na čem myslíte, že zrovna píši tento blog? Je to jen o velikosti hlavy. Doufám, že to opět nečte ani policie ani BIS. Nerad bych prozradil sebe a své kamarády.

Jelikož jsem opět porušil kodex blogera, jdu se zastřelit do lesa. Snad cestou nepotkám nějakého Matějkovce. To by zastřelil on mne.

Otázka ale zní: Když budou všichni lidé nosit tuto ochranu, kdo potom bude číst články pana Matějky?

PS
S panem Matějkou končím. Nebýt farizejů, nebral bych jeho jméno do úst ani dnes.

_{Foto: sternberk.org; national-geographic.cz}