Říkám si:„Je tohle možný?“ Sedím v čekárně u doktora. Je plná postarších lidí, kteří si evidentně myslí, že mají u doktora přednost a že já přeci počkám. Ale já nechci čekat! V krku mi vyrostly mandle do takových rozměrů, že nemůžu ani polykat. Bolí mě hlava. Myslím, že mám horečku.
„Ale to nevadí, já počkám, já mám času dost.“ Myslím si, když mě předbíhá už třetí důchodkyně.
Zavrtím se na židli, zdá se mi, že usínám. A tu si mě všimne sestřička, která zrovna otevřela dveře. Ptá se mě, co potřebuji a já si musím přiznat, že pravděpodobně antibiotika. Bohužel, sama už tu léčbu mými domácími čaji a vývary nezvládnu.
Ok, pokud chci antibiotika, musím nejdříve načůrat do připravené nádobky. A já si s hrůzou představila, jak jdu tou uličkou, kde jsem před chvíli seděla, s plnou nádobkou a jak se na mě upírají všechny ty zvědavé oči. Zavrtěla jsem vzdorovitě hlavou. Tak to ani náhodou. Nemůžu, nepůjdu, nic bych ze sebe stejně nedostala. Sestřička mě nejprve před všemi v čekárně přemlouvala zvláštním nepříjemným způsobem a pak mě s nevolí vzala k doktorovi. Ten se na mě ani pořádně nepodíval, řekl, ať přinesu moč příští den a vrazil mi recept na antibiotika.
Nádhera, paráda, konečně venku, konečně pryč z té zaplivané ordinace, kde se na mě stejně nikdo ani nepodíval a ani se nikdo nezeptal, jak se cítím.
„A dost! Mám přeci právo volby!“ Zaznělo mi v hlavě. Už to není tak jako dřív, že člověk patřil k jednomu místnímu obvodnímu doktorovi a neměl na výběr. Dnes už jde hlavně o byznys, doktoři bojují o pacienty. Pokud se mi nelíbí u jednoho lékaře, ať už je to obvodní, zubař nebo jiný, tak můžu přejít k někomu jinému. Není na tom nic špatného.
Neváhala jsem a přestoupila k jinému doktorovi, o kterém jsem měla dobré reference. Je příjemný, ptá se, zajímá se a je hlavně ohleduplný.
Ovšem, jako ostatně vždy – šla jsem proti proudu, mému starému doktorovi se to nelíbilo. Vyžádala jsem si své papíry, které jsem dostala až 3 měsíce po mém přestoupení. A ještě u toho měl spoustu řečí.
A já se ptám, proč spoustě lidí stačí taková péče? A proč se lidé neozvou, pokud se jim tato péče nezdá adekvátní? Stále je v nás zakořeněn názor, že doktor je svatý a že má vždy pravdu. Doktora musíme přeci poslouchat! Ale tak to není. I doktor je člověk, který dělá chyby, má své názory a životní zkušenosti. Nemůžeme mu slepě věřit a nechat si líbit nepříjemné chování nebo bezohledné vyšetření.
Nebojte se změny! Stojí to za to. Dnes už je tolik možností, tak proč je nevyužít. O své zdraví musíme pečovat a začíná to právě výběrem lékaře. Na něm záleží, na jaké vyšetření nás pošle, jaké léky nám předepíše a co nám doporučí. Ne každý doktor se nám může líbit, proto si i vy najděte takového, který vyhovuje právě vám.
