Honba za pokladem

Start máme všichni stejný. Narodíme se do života čistí a bez zbytečností. Záleží mnohdy nejen na rychlosti našeho startu, ale zvláště na dovednostech a především štěstí, abychom dospěli tam, kam chceme.

Každý má cíl jiný, někdo musí přes kopce, jiný to má krásně po rovince. Ale vždy, a to je bez diskuzí, vždy nevíme, co se skrývá za zatáčkou.

Potřeba jistého životního úspěchu je u každého jiná. Někomu stačí málo, aby byl šťastný, jiný potřebuje více ke svému štěstí. Ovšem mnohdy se stává to, že jakmile něčeho dosáhneme, chceme víc a víc. A pak stále jen šplháme za něčím, co v podstatě ani nepotřebujeme. Honíme se za pokladem, bez kterého se dle našeho mínění neobejdeme.

Soused má auto? Musím ho mít taky. Kolega jel na dovolenou? Tak to musím taky. Závist nás často tlačí neustále dopředu, děláme něco jen proto, že to konají ostatní. Chceme zapadnout, splynout s davem a zároveň se mít čím chlubit. kupujeme si nové spotřební zboží, aniž bychom ho nutně potřebovali. Chceme se předvést v novém, neokoukaném, chceme ukazovat fotky z exotických dovolených a vidět na tvářích přihlížejících úžas a překvapení.

Často opomíjíme to podstatné, co z nás dělá to co jsme. Přetvářka se stala součástí našeho života, trapné fórky a předhánění se v historkách nás totálně pohltilo. Sociální sítě jsou v podstatě založeny na přetvářce, domýšlivosti a pýše. kdo toho více zažil, kdo má víc nepotřebných věcí a kdo udělá hezčí selfie. Zvykli jsme si daný okamžik zachytit pomocí moderních technologií , ale zapomněli jsme ho už prožít. v rychlosti našeho života jsou pro nás niterní potřeby palčivým tématem a raději řešíme své okolí, nežli sami sebe.