Sběr trofejí

Celý život sbíráme trofeje. Jsme tak naučeni.Trofeje nám připomínají, jak jsme úspěšní. Co vše jsme v životě zvládli, s jakými situacemi jsme si poradili. Trofeje nám udávají směr.

Získat trofej je někdy velmi snadné, naopak v některých případech se u toho pěkně zapotíme. Svou první trofej získáváme velmi záhy, již v dětském věku. Můžou se o to postarat již naši rodiče, sourozenci nebo děti v okolí. Na svou první trofej nikdy nedáme dopustit, hýčkáme si jí a vzpomínáme na ten dobrý pocit, který to v nás vyvolalo. Získat trofej vždy v člověku vyvolá blahodárný pocit štěstí, spokojenost. A kdykoli si danou trofej prohlížíme, kdykoli na danou situaci myslíme, vždy se nám tyto pocity vracejí.

Jaká byla vaše první trofej? Hračka, kterou jste ukořistili sousedovic dítěti? Šutr nalezený na procházce s rodiči? Mušle dovezená z dovolené u moře? I takovéto drobnosti jsou jistou formou trofejí, kterých se neradi vzdáváme. Během života sbíráme trofeje pořád. Diplomy, dopisy, darované šperky...

Až nám naše trofeje vesele a nenápadně plní celý byt, dům, stodolu, sklep a půdu. A pak nám nezbývá nic jiného, než tyto trofeje schovávat do krabic a ukládat do koutů s tím, že se k nim někdy vrátíme, až budeme mít čas. Ale čas je neúprosný a letí jako blázen, takže na stará kolena pak objevíme zaprášenou krabici s věcmi, kterých se nechceme vzdát, ačkoli jsme je dlouhou dobu neviděli ani nevyužili. Pokud jsme nuceni se jich zbavit třeba důsledkem stěhování, vyvolá to v nás nepochopitelný pocit smutku a pocitu, že něco z nás ztrácíme.

Během života se z nás stávají neustálí sběrači, sbíráme, na co přijdeme. Hromadíme věci, někdo více, někdo méně, ale hromadíme. Hromadíme tím vzpomínky. Vzpomínky na naše úspěchy, ale i neúspěchy. Na první rande, první orazítkovaný papír s naším jménem a titulem, ale také na rodiče, prarodiče a kamarády.

Nejlépe se cítíme obklopeni SVÝMI věcmi, trofejemi. Pokud nás toho někdo zbaví, nenávidíme ho. Lpíme někdy až úzkostlivě na věcech, které nemají žádnou nominální hodnotu, ale pro nás – pro nás mají cenu zlata. Význam mají pouze pro nás a až tu jednou nebudeme, naši potomci tyto věci vyhodí, spálí, darují či se jich jinak zbaví. A pokud budeme mít štěstí, jednu z našich věcí si nechají a stane se z ní trofej. Trofej našich potomků.