Autem napříč životem

Auto je velmi oblíbeným dopravním prostředkem a někteří v něm stráví mnoho hodin při cestování do práce a z práce, na dovolenou nebo jen tak na výlety. Cestu autem můžeme přirovnat k cestě životem. Při každém nástupu do auta se začíná odvíjet příběh, který lze částečně ovlivnit.

Tak jako život – můžete během života špatně odbočit, ale důležité je najít zase tu správnou cestu. Někdy během odbočení pouze špatně vidíte ukazatel nebo ho nemůžete najít. Někdy hledáte zkratku do cíle a proto odbočíte špatně. V konečném důsledku vás touha po zkratkách může stát mnoho hodin strávených navíc bloumáním a hledáním ukazatelů a správných směrovek.

Občas také u cesty potkáte stopaře a vezmete ho k sobě do auta. Tak jako v životě potkáváme lidi, kteří nastupují a zase vystupují z pomyslného auta, někteří se zdrží v našem životě jen chvíli, jiní v něm zůstanou po celou jízdu autem. S některými prohodíme jen pár slov a zbytek cesty mlčíme, s jinými můžeme celou cestu prodiskutovat a život nám pak uteče velmi rychle a příjemně. S některými si nemáme co říct nebo nás doslova štvou. Ale každý takový stopař nám do života vnáší nové zkušenosti, vědomosti a cenné rady. Každý takový nám něco dá. A my dáme něco jemu. Takového stopaře můžeme dovézt přímo do jeho cíle nebo ho vyhodit u cesty, aby si stopnul někoho jiného. Je to čistě na nás – auto přeci patří nám – a my se můžeme rozhodovat jen a jen podle svého svědomí a vědomí.

Při jízdě si také mnohdy zanadáváme nebo se zasmějeme. Když potkáme řidiče, který jede celou cestu 50 km a ani o kilometr víc, může to některé z nás pěkně namíchnout. Takoví lidé pravděpodobně ve svém životě tolik nespěchají a jedou si vyloženě podle svého. Naopak pokud někdo jede víc jak 100 km po okreskách a předjíždí i v mlze, můžete si říct, co je tohle za vola? Chce tím životem snad takhle prosvištět? A za pár kilometrů ho můžete potkat rozcupovaného a napíchnutého na strom (jeho život pak utekl až příliš rychle), nebo ho můžete potkat na semaforu (a říkáte si, proč vlastně pospíchal, když se naše životy zase střetly – čili – spěch je jen relativní, někdo neustále ve svém životě pospíchá a stejně ho dohání někdo pomalejší), nebo ho nemusíte potkat už vůbec a jeho osud je vám neznámý.

Při své jízdě autem (životem) můžete také potkat kamion, přes který nevidíte a nemáte ponětí, co vás čeká za pár metrů. Nevíte, co vás čeká zítra, za hodinu nebo i za pár sekund. Váš dohled je ztížen a z nějakého důvodu nevidíte příliš dopředu. Ale i když ten kamion předjedete, můžete sice vidět pár metrů před sebe, ale na kilometry daleko nevidíte – tam vás může čekat pěkné překvapení.

Život je prostě jako jízda autem. Občas máme pocit, že chceme zpomalit, občas na to pořádně šlápneme. Někdy vezmeme spolujezdce a někdy chceme jet jen sami se sebou. Občas se chceme kochat okolím a občas se soustředíme jen na cíl. Ale ať už jedeme rychle a zběsile, nebo pomalu a loudavě, mysleme také na ty okolo nás. Měli bychom jezdit ohleduplně a bezpečně, tak abychom neublížili ani nám ani ostatním. Řidiči, jezděte prosím s citem ;)