Tak a je to tu. Nastal čas změn. Krásné počasí je za námi ( dá se mluvit o dosavadních tropických podmínkách jako o krásném počasí?...) a podzim se k nám přiblížil zase o trochu blíže. S chutí a napětím si počkám na svérázné (pro mě neznámé) ženy v pokročilém věku, potkám -li je zítra, které mimo jiné, že odsoudí válku v Gruzii, dále si zanadávají na zdražení cen benzínu, pak mimo jiné obrátí list na počasí. S jistým radostným očekáváním a nadšením přijmu jejich bujarou konverzaci týkajících se změn počasí a v povzdálí budu sledovat jejich úchvatný tématicky zaměřený ryk. Nejvíce mne totiž baví fakt, že je v podstatě jedno jaké je počasí, důležité však je, pokud si na něj dotyčná může zanadávat a vypovídat svému spoluposluchači (většinou si pak vzpomenu na jednu postavu z Krakonošovi pohádky, kdy bylo něco až moc kyselé a nebo naopak až moc sladké…).
Tak a je to tu. Nastal čas změn. Krásné počasí je za námi ( dá se mluvit o dosavadních tropických podmínkách jako o krásném počasí?...) a podzim se k nám přiblížil zase o trochu blíže. S chutí a napětím si počkám na svérázné (pro mě neznámé) ženy v pokročilém věku, potkám- li je zítra , které mimo jiné, že odsoudí válku v Gruzii, dále si zanadávají na zdražení cen benzínu, pak mimo jiné obrátí list na počasí. S jistým radostným očekáváním a nadšením přijmu jejich bujarou konverzaci týkajících se změn počasí a v povzdálí budu sledovat jejich úchvatný tématicky zaměřený ryk. Nejvíce mne totiž baví fakt, že je v podstatě jedno jaké je počasí, důležité však je, pokud si na něj dotyčná může zanadávat a vypovídat svému spoluposluchači (většinou si pak vzpomenu na jednu postavu z Krakonošovi pohádky, kdy bylo něco až moc kyselé a nebo naopak až moc sladké…). Tyto ženy a také někteří z nás jsou lidmi, které mám z upřímné potěchy rád. Ne že bych snad byl nějakým způsobem škodolibý, spíše jsem obveselen faktem, kdy se lidé dokáží rozhořčeně zlobit nad věcmi, které jsou přece tak přirozené… Stejně tak jako po dni přijde noc, tak po teple přijde zima. Lidské plemeno nemá rádo změny, obzvlášť pak, pokud se týkají jejich každodenního života. Co však dělat? Nejspíše nic. Přinejmenším si o tom aspoň popovídat a politovat se. Člověk, aspoň ten typicky český, má takovou vlastnost, kdy porovnává současnost s minulostí – „Jo, to když já byl v tvém věku tak stál nanuk dvě koruny…" Cožpak si ale tito lidé neuvědomují, že někdy za deset let budou o dnešku mluvit jako o senzační době, kdy stál nanuk „pouhých“ 20 korun? Je to boj s větrnými mlýny, proto mi odpuste, když Vás někdy potkám a mírně se na Vás pousměji. Není to drzostí, je to jen tím, že mi to přijde úsměvné… život je změna a změna je život….
A propo. Včera jsem viděl běžet na olympiádě muže na 100m a byl vytvořen nový světový rekord. Pan komentátor spekuloval o tom, kam až je možné zajít, kde je lidská hranice pro překonání lidských možností… A mě napadlo, jestli to není uplně jedno.
Ale na druhou stranu by si zítra milí pánové nebo milé dámy neměli o čem povídat… Pokud ovšem nepřijdou opět tropické dny!
