Spravedlnost je nejenom slepá, ale – aspoň ta naše – taky hladová. Chcete-li lakomá, skrblící či držgrešlící.
S návrhem na zmrazení platů ústavních a soudních činitelů vypukl humbuk, kdy se naše justice vehementně dusí a na své grošíky si nemíní nechat sáhnout. A jak jinak, hrozí soudy (nakonec tohle je její parketa…).
Že se bude muset začít nějak šetřit, je zřejmé. A že to bude při těch koronavirových deficitech problém, to je ještě zřejmější. Navíc jsou z „Husákových dětí“ dnes padesátníci, takže jestli penzijní systém dnes ještě nějak funguje, za patnáct let se státní kasa setsakra zachvěje.
Šetřit by se mělo, tak to obyčejný člověk cítí, odshora. S tím návrh na zmrazení platů ústavních a soudních činitelů souzní. Zatím se brání jen soudci, na naše zákonodárce dojde za chvíli. V jejich moci je totiž ono zmrazení realizovat, a to prostým vztyčením paže na půdě sněmovny. Jak se ale k podobným návrhům v minulosti stavěli, všichni víme. Mrazili by příjmy kdekoho, jen ty svoje nikoli.
V justici se přitom točí peníze, o kterých se běžnému smrtelníkovi při pohledu na výplatní pásku nezdá. A vůbec to není zárukou toho, že díky nadstandardním příjmům jsou to lidé nepodplatitelní, nezkorumpovatelní. Těch kauz soudců, kteří takovým způsobem selhali, je obávám se tolik, že kdybychom uskutečnili jednoduchý přepočet počtu soudců na počet obyvatel naší země, pak bychom se dověděli, že běžná populace je na tom s lumpárnami (které justice řeší) výrazně lépe, než samotní soudci.
Zastávám ten názor, že justice – a všechno kolem ní, tedy i běžná advokacie – pro obyčejného člověka není. Spravedlnosti se nedovoláš, protože na to nemáš. Domůžeš-li se u soudu svých nezadatelných práv, pak musíš mít prachy (a ne málo), nebo se finančně zruinuješ. A pak je ti soudem posvěcený zisk oněch nezadatelných práv k ničemu.
Jen jednoduchý příklad z osobní praxe: soud po rozvodu řešil majetkoprávní vyrovnání mezi mnou a mou bývalou paní. Dostala všechno, já nic. Jen účet od jejího advokáta: za dva doporučené dopisy, které mi poslal, a za dvě hodiny svého času, které jsme při dvou stáních společně strávili v jednací síni, 78 tisíc korun!
Je to v pořádku, je to podle tabulek…
Kdyby se náhodou zbláznila naše Poslanecká sněmovna, následně senát a prezident a skutečně platy nejen sobě, ale i našim soudcům zmrazila, oni už teď hrozí žalobami. A že by tyhle spory vyhráli, to je nasnadě.
Nebylo to tady už jednou? Ono to není myslím si tak dávno...
Hezkou neděli!
