Nedávno mne na blogu iDnes zaujal příspěvek Evy Kislingerové, který se týkal rozhodnutí naší vlády odstoupit od vzájemných mezinárodních konzultací. A já s ní souhlasím…
Budeme válčit se Slovenskem?
… souhlasím především v tom, že (cituji:)
„… předchozí společný stát nedává ani Čechům ani Slovákům jakékoli právo mluvit těm druhým do jejich věcí.“
Takže ano, Slováci si ve svobodných demokratických volbách zvolili svou politickou reprezentaci, která se ani před volbami netajila v nejmenším tím, kam chce směřovat. A my, Češi, jsme nespokojení, protože slovenská vláda - tím, že odmítá rvát peníze na Ukrajinu - leze do análního otvoru Putinovi. A já s paní Kislingerovou říkám, že je nám do toho houby! Tím spíš, že Slováci se do té řiti Rusovi možná ani tolik nederou, jako že jim spíš jde o vlastní napjatý státní rozpočet. A o svoje lidi! To u vědomí toho, že zdaleka ne všichni Ukrajinci jsou tak nesmírně odhodláni bránit se proti agresi svého východního souseda a spousta mladých kluků je zašitá v jejich fabrikách, stejně jako v našich, stejně jako v mnoha jiných evropských zemích.
Možná o totéž jde Orbánovi v Maďarsku…
A jsem přesvědčený o tom, že podobné stanovisko zaujme i nová vláda ČR. Protože rvát peníze na Ukrajinu prostě nestačí. Ruskou federaci to z doposavad získaných pozic nevytlačí, v tomto směru to francouzský prezident Macron vidí naprosto realisticky: jestli Západ bude chtít vyhnat Rusa z Ukrajiny, bude se muset do konfliktu personálně zapojit.
A to skutečně smrdí 3. světovou válkou…
Ale vraťme se k příspěvku paní Kislingerové. Ta vzájemná setkání Čechů a Slováků hodnotí takto:
„Je úplně jedno, jaké důvody kdo uvádí k rozhodnutí odstoupit dočasně od mezivládních konzultací, protože samotné ty pravidelné konzultace jsou reziduum minulosti a popravdě – zbytečné náklady na dopravu a catering.“
Ekonomce Kislingerové vadí pozůstatek minulosti ve zbytečných nákladech na dopravu (v řádech pár set kilometrů) a cateringu, nevadí ji náklady na dopravu našich současných vládních představitelů. Ty jsou v řádech mnoha tisíců kilometrů, občas i do destinací, kam je ve finále vůbec nepustí. Premiér Fiala by o své nedávné africké anabázi mohl vyprávět. A přínos pro ČR?
Ten zásadní určitě nebude!
