Tak trochu vyrazil Andrej Babiš dech všem, když se zhruba před čtrnácti dny vrátil k jednacímu stolu se zástupci ČSSD, kteří se při prvních námluvách – tehdy pro všechny překvapivě – s hnutím ANO nakonec nedohodli.
První nabídka ANO sociálním demokratům byla luxusní, neodpovídající ani zdaleka dosaženým volebním výsledkům. Asi proto si ve „druhém kole“ jednání o sestavení možné příští vlády, kdy Babiš pustil nakonec i ministerstvo vnitra, ČSSD klade další a další podmínky. Požadavky. Do toho řičí senát a socanští dinosauři, tedy Zaorálek s Chovancem, že s Babišem do vlády ani náhodou. Zkrátka ČSSD je vyděrač ještě těžšího kalibru, než kdy dokázala být KDU-ČSL, jež s mizivými volebními výsledky byla jazýčkem na vahách vlád jak pravicových, tak levicových.
Poslední zveřejněný průzkum veřejného mínění ukázal, že preference ANO klesají – nijak dramaticky, přesto. Možná to není ani tak tím, že se vládní jednání protahují, jako spíš proto, že se Babiš paktuje s těmi (a de facto jim ve všem i ustupuje), kdo o vládní angažmá po jeho boku vůbec nestojí.
Měsíce se tady mluví o skryté koalici s pravicovými a levicovými „extrémisty“ a o tom, jak dobře funguje. Hnutí ANO by mělo položit jednání s ČSSD a získat podporu těch, kteří jsou národu předkládáni jako bubáci. Přitom KSČM je patrně jedinou stranou, která se v posledních týdnech a měsících chová státotvorně a pokud jde o Okamurovo SPD, pak bych mu to referendum klidně dal. Naše členství v NATO je od samého začátku velmi diskutabilní a naší zemi by se patrně nic nestalo, byla-li by neutrálním státem jako třeba sousední Rakousko. Ochranu vojenského paktu nepotřebujeme, nebezpečí hrozící nám z východu je nulové a představa zlého Rusa, kterak nás anektuje podobně jako Krym, je absurdní. A Evropská unie? Nejsme Británie (i ta, obávám se, svůj odchod z EU ještě obrečí) a být vně společenství je v rámci Evropy nepochybně horší, než být uvnitř. Jsem přesvědčen o tom, že většina lidí to ví.
Jednání s ČSSD bych uťal. Jsou pro vítěze voleb nejenom nevýhodná, jsou pod jeho úroveň.
