O kolizích, nehodách a dopravních předpisech

Stalo se vám někdy při řízení auta, že jste udělali chybu, která se vám málem těžce nevyplatila? Třeba jste předjížděli v situaci, která to nedovoluje, a jen o vlásek jste unikli čelnímu střetu s protijedoucím vozidlem. Nejen v autě, ale i v životě se občas ocitnete v situacích, v nichž vám Náhoda, Osud, Bůh, Prozřetelnost či Život sám poskytne důrazné upozornění: Tak pozor, příště už by to mohlo dopadnout podstatně hůř.

O kolizích, nehodách a dopravních předpisech

                                         Kořenem všeho zla je nedostatek poznání.    Buddha

Stalo se vám někdy při řízení auta, že jste udělali chybu, která se vám málem těžce nevyplatila? Třeba jste předjížděli v situaci, která to nedovoluje, a jen o vlásek jste unikli čelnímu střetu s protijedoucím vozidlem. Nebo jste jeli příliš rychle po mokré či zledovatělé vozovce, dostali jste smyk, ocitli se v protisměru a naštěstí zrovna nikdo nejel proti vám. Snad každý řidič zná podobné situace. Anebo třeba jste vyvázli jen se škrábnutím auta či alespoň bez fatální újmy na zdraví.

Taky jste jistě někdy za volantem viděli ošklivou nehodu a poté jste nějakou dobu jeli mimořádně opatrně. Jak dlouho vám potom trvalo, než jste zase sešlápli plyn až k podlaze a zapomněli na opatrnost? A jestli ne vy, jistě jste si toho všimli u jiných. Po několika kilometrech opatrné jízdy od onoho místa už jedou mnozí zase jako o závod.

Nejen v autě, ale i v životě se občas ocitnete v situacích, v nichž vám Náhoda, Osud, Bůh, Prozřetelnost či Život sám poskytne důrazné upozornění: Tak pozor, příště už by to mohlo dopadnout podstatně hůř. Záleží jen na vás, jestli takovou situaci vezmete jako výstražné varování, nebo na ni zakrátko zapomenete. Člověk by měl být za takové upozornění, za které zas tak moc nezaplatil, vděčný. Ale to je ta potíž: vážíme si jen toho, za co jsme zaplatili vysokou cenu.

Vnuk mé ženy, Šimon, jel s kamarádem na motorce na tandemu. Hoši dostali smyk, spadli a Šimon si natloukl bolestivě koleno a ruku. Jinak se mu naštěstí nic nestalo. Řekl jsem mu: "Ber to jako vážné varování, příště by to mohla být hlava." Mávl nad tím rukou.

"Na základní škole nás bylo patnáct kluků ve třídě, tři z nich, čili každý pátý se zabil na motorce", pokračoval jsem.

"To's mi už říkal", zněla odpověď.

"V Tatobitech" (blízko máme chalupu) "vezl kluk na motorce dívku, v zatáčce havarovali a ona se zabila", řekla má žena.

"To už je dávno", řekla Šimonova sestřenice Julie, jako kdyby to čas zahladil. Bylo to před rokem. Šimon a Julie jsou stejně staří, bylo jim tehdy sedmnáct let.

Na každém kroku můžeme, pokud o to stojíme, nacházet závěry pro sebe. Z našich vlastních příhod, z jednání svých bližních, z našich i z jejich kolapsů, nehod, ztrát, z hledání. Každý, s kým jsme se setkali (i ten nejmenší a nejbezvýznamnější), nám může něco dát a dává. Záleží jen na nás, jestli si toho všimneme. Dokonce i naše vlastní neúspěchy jsou prospěšné a důležité: například k tomu, abychom byli skromní.

Umění rozšiřuje naše omezené možnosti poznání. V dobrém filmu, divadelní hře, v knížkách jsou další stovky a tisíce našich bližních a jejich osudů, kteří a které k nám mluví, jen je vyslechnout. Autoři byli tak laskaví, že pro nás vybrali to, co stojí za povšimnutí. Ne ovšem v komerci; komerce není umění, komerce je kšeft s vaší duší. Platíte za pohodlí své duše a nezískáte nic, než právě to pohodlí.

Člověk se může poučit nejen na negativních zkušenostech. Taky se stává, že se vám na někom líbí nějaká vlastnost, způsob jednání. Třeba má kolegyně Jitka s oblibou vyprávěla, jak se jí něco nepovedlo, jaký způsobila trapas a podávala své příhody s humorem a s nadhledem. Můj kamarád Standa nevydával své husy za labutě, dovedl být kritický k tomu, co bylo jeho. Člověk by se měl naučit pořádně se dívat kolem sebe. Všechno mu může být k užitku: i to dobré, i to špatné, jen zvednout, co se nám nabízí.

U nás je bohužel na silnicích spíš výjimkou, co je v zemích s rozvinutým automobilismem běžné: slušné a zdvořilé chování za volantem. Tam si řidiči dobře uvědomují: chci-li, aby se druzí chovali ohleduplně ke mně, musím se tak chovat i já k nim. A ono to kupodivu funguje. To, co je za volantem samozřejmé a očividné, to v běžném životě už tak samozřejmé není. Přestože dopravní předpisy pro život jsou známé a ověřené už po tisíciletí.

Každý řidič nejspíš uznává dopravní předpisy a alespoň převážně je dodržuje. Někdo víc, někdo míň. Ale je jasné, že nedám-li přednost v jízdě, kde je to předepsáno, v následujícím okamžiku za to mohu těžce zaplatit já, druhý řidič, spolujezdci. Ani nájemný vrah nevyjede z vedlejší silnice stovkou, aniž by se rozhlédl a dal přednost vozidlům na hlavní. Kdybych se ho mohl zeptat proč, poklepal by si nejspíš na čelo a odpověděl by mi: "To přece dá rozum".