V eseji "O invazi do suterénu paláce paní Češtiny" jsem se zmínil, že samostatnou kapitolu by si možná zasloužilo značně nadužívané oslovení "ty vole". Činím tak s jistým zpožděním, doufaje, že mě nikdo nepředstihl. Snad mi odpustíte, že použiju a poněkud rozšířím příslušný odstavec zmíněného eseje.
O jednom pokladu naší mateřštiny
V eseji O invazi do suterénu paláce paní Češtiny jsem se zmínil, že samostatnou kapitolu by si možná zasloužilo značně nadužívané oslovení ty vole. Činím tak s jistým zpožděním, doufaje, že mě nikdo nepředstihl. Snad mi odpustíte, že použiju a poněkud rozšířím příslušný odstavec zmíněného eseje.
Vzpomínám si na povídku, kterou kdysi četl v rozhlase tuším pan Filipovský. Autor vyprávěl o své cestě tramvají vedle skupiny mladíků, kteří se oslovovali právě tímto titulem. Mám pocit, že jedním z nich byl i autorův syn. Na konci povídky autor v osobě vypravěče vítězoslavně dominoval při vystupování z tramvaje větou dovolte, volové - a mladíci se nezmohli na repliku.
Nevím, jestli se ten vítězný konec neodehrál jen v mysli autora, ale připusťme, že ne, byla to snad léta šedesátá. Dnes by takový opovážlivec rozhodně na následující repliky skupinky volů sklapl a snažil by se co nejrychleji opustit horkou půdu. Pravděpodobnější ovšem je, že by si takovou provokaci vůbec nedovolil. Dnes je toto titulování tak rozšířené, že se pomalu stává jedním z pokladů národního výraziva.
Nedávno jsem slyšel v rozhlase pořad, v němž cizinci žijící v Čechách hovořili o svém životě v této zemi a také o češtině. Jeden Američan, mluvící docela slušně česky, řekl, že neví, co přesně toto oslovení znamená. Na tváři poslouchajících Čechů se při tom zcela jistě objevil výraz pobavení. Učím občas cizince česky a musím uznat, že vysvětlení není tak úplně jednoduché. Ale znám jednoho Rusa, který mluví česky celkem dobře, byť se silným akcentem, a ten používá oslovení ty vole běžně a správně. Slováci na vojně, kteří česky nemluvili, toto titulování také používali běžně; české oslovení ve vokativu zní ve slovenštině trochu nezvykle. Zdá se, že Slovani se s inkriminovaným oslovením snadno vyrovnají a sžijí.
Je třeba říci, že toto silně frekventované oslovení má hned několik významů. Ať chceme nebo ne, to nejrozšířenější má podobný význam jako oslovení člověče nebo kamaráde. A v tomto kontextu snad už zcela postrádá jakékoliv pejorativní zabarvení. Používali ho v záhlaví svých dopisů přes oceán i Voskovec a Werich, ale jen v podobě Vole.
Oslovení ty vole dnes mezi sebou používají běžně i chlapci s dívkami, i dívky samotné, dokonce i zralé ženy. Slyšel jsem ho i v podobě ty vole mami. Když slyším takto hovořit muže nad padesát, nad šedesát, udivuje mě, že z toho nevyrostli. V zaměstnání jsem slyšel pozoruhodnou větu ty vole, pane Novák, podívejte se na to. Jeden můj šéf - tehdy mladšího věku - končil obvykle své věty nezřetelným voe; slyšel jsem jej takto rozmlouvat i s ministrem, který to naštěstí neregistroval. Oslovení ty vole se používá s patřičnou intonací dokonce i jako výraz uznání nebo obdivu - ve významu tys to dokázal, který netřeba explicitně dodávat.
Je tu ovšem i význam původní, to jest použití těchto slov jako nadávky, ale často jsou zesílena další nadávkou, protože sama o sobě už tuto funkci ztratila. Pak je třeba zmínit i takové kuriozity jako třeba „ty krávo vole“, velmi hrubé „čuráku vole“ a jim podobné.
Zcela jiný význam má toto oslovení nikomu neadresované, pronesené jen tak - do éteru. Byl jsem v restauraci, když servírka čepující pivo shodila plný půllitr na zem a zvolala ty vole, což nepatřilo ani jí samé ani nikomu jinému. Byl to jen výraz údivu a - nevole. Slova ty vole pronesená neadresně, jen tak do pléna, mohou znamenat údiv, překvapení, pobouření, ba možná jakoukoliv emoci. Přepestrá to paleta, jejíž rozmanitosti patrně nedosahuje žádné jiné zvolání. Hle - jazykový klenot. Jsem přesvědčen, že něčím podobným se nemůže chlubit žádný jiný jazyk. Kam se hrabe nevýrazné, neutrální, neemotivní, ba sterilní oslovení člověče nebo kamaráde!
Jak se dozvídám od mladší generace – od své dcery - zkrácená internetová podoba se píše často voe, woe, twl, tvl... případně lze užít třeba i tkwwl (ty krávo vole). To už vypadá jako úzus a kodifikace a snad by mělo být pojato do slovníku spisovného jazyka českého.
Předpokládám, že se oslovení ty vole používá i v intimních situacích, jako třeba ty vole, já tě miluju - to jsem sice ještě neslyšel, ale možná jen proto, že při nich se svědci obvykle nevyskytují.
