Nejčastější slova v češtině

Našel jsem na webu nejfrekventovanější slova v českém jazyce. Prý ten a bejt a spojky, zájmena, předložky a pomocná slovesa - všechno bez významu. Nuda. Vědecký tým to zjišťoval statisticky. Podle mne taková statistika je na nic. Co se slovy, která nemají žádný význam a obsah?

Nejčastější slova v češtině

Žebříček nejpoužívanějších slov hovorové češtiny vedou následující slova: ten, bejt, a, že, já, mít, no, v, na, jako. Dobře se umístila i další: teda, prostě, voni a další.

První podstatné jméno se nachází až v páté desítce a je jím slovo pán (pan). Poměrně častá jsou také slova život, člověk, den a rok. Všechny uvedené údaje je ale třeba brát s rezervou, protože vždy záleží na tom, jaké texty se berou v úvahu (odborné, mluvená řeč, beletrie) a kolik se jich podařilo ve zkoumaném souboru shromáždit. http://www.chytrous.cz/cisla-o-cestine/

Našel jsem na webu nejfrekventovanější slova v českém jazyce. Prý ten a bejt a spojky, zájmena, předložky a pomocná slovesa - všechno bez významu. Zjišťoval to Vědecký tým Univerzity Karlovy, který zkoumal rozdíl mezi mluvenou a psanou češtinou.

Nuda. Vědecký tým to zjišťoval statisticky, v asi dvacetiminutových promluvách na různá témata, která byla o něčem jiném, aby to bylo jakoby nezáměrné. Podle mne je taková statistika na nic. Co se slovy, která nemají žádný význam a obsah? Asi v každém jazyce budou nejfrekventovanější slova pomocná, spojky, předložky apod. Nic pro češtinu specifického. A některé jazykové oblasti (nearanžované rozhovory, slang, vulgarismy, periodika, rozhlas, televize, reklamy, maily, smsky, nejrůznější texty) výzkum pominul.

Já bych tipoval například slova, která se používají jako vata. Někde jsem četl, že se často říká prostě a v podstatě. Taky se scestně říká ve své podstatě tam bylo málo lidí. Ve své podstatě prostě souhlasím. Ještě bych přidal vlastně, jako, teda, samozřejmě, nicméně a dnes rozšířené jakoby, nedávno hojně a nemístně užívané viď. Je dost lidí, kteří u toho hloupého viď setrvávají. Ale pokrok se nedá zastavit. Dnes se často používá víš co až za výrazem, ke kterému se vztahuje – půjdeme tam spolu, víš co - tedy otázka až za odpovědí, čímž se z otázky stává módní vata bez obsahu; i intonace bez otazníku tomu nasvědčuje.

Zajímavé je slovo jakoby, které všechno jakoby relativizuje. Mám za to, že s ním začali řekněme intelektuálně zaměření lidé a dnes se už lavinovitě rozšířilo. K tomu bych poznamenal, že intelektuální nákazy se v Českých zemích docela hezky šíří. Na Cimrmana zpočátku chodilo spíš intelektuální obecenstvo. Dnes už slyšíte citáty z Cimrmana na každém rohu.

Ale zatím píšu jen o vatě, i když ta taky o něčem vypovídá. Jako jedno z nejčastějších slov nebo spíš slovních spojení bych viděl oslovení ty vole - obávám se, že se nemýlím. A není to vata, je plné mnoha významů, a to tak, že se těžko najde něco mnoha významů plnějšího (viz můj esej O jednom pokladu naší mateřštiny).

Donedávna patřila mezi nejfrekventovanější slova – soudruh, soudružka. Totalita měla ovšem svůj specifický slovník, na němž bychom se mohli vyřádit: vedoucí úloha strany, socialismus, imperialismus, váleční štváči, KLAPOKLIDEZ (kladný poměr k lidově demokratickému zřízení), světlá budoucnost, výjezdní doložka, devizový příslib, bony, dohnat a předehnat … ke konci se ještě přidávalo  a hlavně neztratit stopu. Ještě že je to už za námi … doufejme.

Všeobecná komercializace života – a v naší zemi speciálně - si našla svůj výraz ve velmi frekventovaném slově peníze a v jeho modifikacích, příbuzných slovech a pojmech. Nejde jen o samotné slovo peníze, ale o signifikantní finanční lavinu: úvěr, úrok, půjčka, marže, placení, splátky, zisk, výnos, tržba, obrat, náklady, výdaje, účty, sleva, provize, odměna, mzda, plat, sociální dávky, poplatky, cena, růst, pokles, stagnace, inflace, deflace, stagflace, cenné papíry, blue chips, bonita, burza, broker, deriváty, směnka, zlato, daně, podíl, procenta, pokuta, exekuce, dražba, aukce, finance, spropitné, tuzér, korupce, úplatek, bakšiš, finanční zainteresovanost, motivace, produkty, dluh, lichva, zadluženost, výhra, výprodej, prodej, akce, koupě, trh, obchod, fondy, nadace, přispějte, granty, dotace, ocenění, splatnost, vypořádání, swapy, opce, akontace, akvizice, amortizace, anuita, atd., atp, to jen na ukázku a pro představu.

Tato slova a pojmy na vás číhají na každém kroku, ať už zjevně či skrytě: ve spoustě obtěžujících mailů, v reklamách, v anketách, které vyzývají k ušetření na tom či na onom. Peníze jsou všudypřítomné: příjmy politiků, nejrůznější soutěže o ceny, reality show, prosby o peníze, projekt pro děti Čtení pomáhá, automaty na cokoliv; stavebko a z penzijko, spoření, připojištění, pilíře, fondy, loupeže, praní špinavých peněz, pojišťovny, studium za peníze. Otevřete schránku a vybafnou na vás složenky, reklamy, nabídky, upomínky; jedete autem a obrovské billboardyna vás pokřikují: zboží, slevy, půjčky, nabídky – peníze, peníze, peníze... Vezměte kterýkoliv deník či časopis zabývající se aktualitami a zkuste spočítat slova týkající se financí.

Dětský svět je kontaminován penězi: když se budeš dobře učit, budeš mít hodně peněz, děti dostávají peníze za jedničky nebo za domácí práce. Od útlého dětství děti slyší: to nemůžeme koupit, na to nemáme peníze, Ježíšek nemá tolik peněz. Ve škole se vybírá na kino, na výlety, učební pomůcky, peníze se dávají do školního fondu, ve škole se děti dozvědí, kolik získaly peněz sběrem papíru a na co budou, zavádí se učivo pro zlepšení finanční gramotnosti, děti soupeří, kdo má lepší mobil a kolik stál, čí rodiče vydělávají víc, kdo má dražší značkové oblečení. Učí se tomu odmalička.

Současný bonmot příznačně říká: peníze jsou až na prvním místě. Právě dnes jsem z rozhlasu slyšel větu – koupit se dá všecko (Český rozhlas 2, 20.9. v 9.25 h, rozhovor o fotbalu). Sigmund Freud tvrdil, že nejsilnější motivací v lidském jednání je sexualita. Kampak dnes s psychologií, peníze převálcují jakoukoliv motivaci. A přitom, jak známo, to nejlepší v životě je zadarmo. Lidé zřejmě o to nejlepší nestojí, stojí o to, co se dá prodat a koupit. Je to asi jako vyměnit lásku za nevěstinec a přátelství za kšeft.  

Samostatnou kapitolu by si zasloužily vulgarismy, které se přirozeně nemohly, jako mnoho jiných slov, ve zmíněné anketě uplatnit. Některá slova se vyskytují po celém území Zemí Českých, jiná mají zhuštěnou frekvenci krajovou. Udivilo mě množství vulgarismů používaných na Hané. Dokladem je třeba píseň, v níž se zpívá (omlouvám se za nedostatečnou znalost hanáčtiny):

Vede Francek, vede krávu do městskýho pijováru,

hojája hojája hojajája,

zacpává jí prdel pěstí, be nesrala po náměstí,

hojája hojája hojajája.

Prvenství v lokální frekvenci bych přiznal vysokofrekvenční ostravské vsuvce kurva. Půvabnou ostravskou anekdotu na toto téma - ještě z doby totality - uvádím v eseji O invazi do suterénu paláce paní Češtiny; zde cituji a omlouvám se za nedostatečnou znalost ostravského dialektu:

Přijede delegace havířů z Ostravska k ministrovi paliv a energetiky, taky původem Ostravákovi, jak bylo tehdy oblíbeným zvykem. Cestou vedoucí delegace povídá havířům: Tož, kurva, synci, ne abyste, kurva, řekli před soudruhem ministrem kurva. Misto toho, kurva, řikejte žaba.  Jdou havíři po dlouhém koberci a na jeho konci je ministr. Jeden z havířů zakopne o koberec a řekne: Žaba. Ministr se lekne a povídá: Kaj se tu, kurva, vzala?

Co je někde vulgární, je jinde normální. Na Čáslavsku toto slovo jako zdrobnělina ztrácí svůj hanlivý význam a říká se tam údajně narodila se nám kurvička. Na Plzeňsku se prý chlapcům říká kurvínek, z čehož údajně pochází populární Hurvínek. V Brně mají Šoustalovu ulici, kartáč je na Brněnsku šósták  a říká se tam ošósté si kabát; motorka je prcačka. Ale to už se dostávám jinam.

K mým rodičům jezdívala kdysi jedna německá rodina, rodiče s asi dvanáctiletou dcerkou Heidi. Mluvilo se u nás německy, ale my mezi sebou samozřejmě česky. A dívka se královsky nudila, ale z nedostatku jiné činnosti poslouchala - co měla dělat. Jednou mi řekla, že umí tři česká slova, a sice: ahoj, počkej a ježíšmarjá. Možná tušila, co znamenají. Nemyslím si, že bychom byli nějaká netypická rodina, a tak jsem ochoten tato tři česká slova označit za nefrekventovanější.

Při té příležitosti (frekventovaný oslí můstek) si vzpomínám na návštěvu (mou a mé ženy) v jedné německé rodině, u kamaráda našeho kamaráda emigranta, žijícího v Německu. Jeho žena nám řekla, že umí jedno české slovo. Na naše naléhání řekla - s chrčivým německým er a s přízvukem na poslední slabice - zajímavé slovo: toprteleprácé. Nevím, jestli znala význam tohoto "slova" a nevím, jestli ho odposlouchala (od kamaráda emigranta?) nebo ji to někdo záměrně naučil. Ale asi bude patřit k frekventovanějším.

A tak, Vědecký týme, nespi na pochybných vavřínech a vzhůru do práce! Naše krásná paní Čeština si zaslouží důkladnou práci a ne tak povrchní, kusé a nudné dílo.

Spolupráce: Gineta Suchá