Ta otázka napadla snad každého. Proč jsou Spojené státy americké neúspěšné ve válce proti terorismu, ačkoliv mají nad svým protivníkem absolutní vojenskou převahu? Přes schopnost zaměřit jednotlivý dům z výšky jednoho kilometru ztrácejí Američané kontrolu nad Afghánistánem a situace v Iráku se již standardně označuje jako občanská válka. Tyto skutečnosti vyznívají ještě neuvěřitelněji, vezmeme-li v úvahu vítězství Spojených států nad Sovětským svazem ve studené válce. Sovětský svaz přitom disponoval arzenálem, o kterém si dnešní teroristé mohou nechat jenom zdát. Proč jsou teroristé pro Spojené státy těžším soupeřem než byl Sovětský svaz, ačkoliv jejich výzbroj je nesouměřitelně slabší jak v porovnání s bývalou sovětskou, tak s dnešní americkou?
Válka s terorismem a problém asymetrie
V pondělí 8. ledna vystartovaly americké bojové letouny AC-130 a udeřily na vesnici Hayo na jihu Somálska, v níž se měli skrývat tři podezřelí teroristé z východoafrické buňky Al-Kaidy. Pod vlivem noční můry „Black Hawk Down“ útočili Američané dělovými střelami z paluby AC-130 ve výšce přes tisíc metrů. Takový útok je mnohem bezpečnější, ale také nepřesnější. „Dokážete si vybrat dům, aniž byste zničili celou vesnici, ale nikoli už zaměřit jednotlivce ze skupiny lidí,“ citovala agentura Reuters Andrewa Brookese z Mezinárodního institutu strategických studií. (MF Dnes 10.1.2007)
Teroristé silnější než SSSR?
Ta otázka napadla snad každého. Proč jsou Spojené státy americké neúspěšné ve válce proti terorismu, ačkoliv mají nad svým protivníkem absolutní vojenskou převahu? Přes schopnost zaměřit jednotlivý dům z výšky jednoho kilometru ztrácejí Američané kontrolu nad Afghánistánem a situace v Iráku se již standardně označuje jako občanská válka.
Tyto skutečnosti vyznívají ještě neuvěřitelněji, vezmeme-li v úvahu vítězství Spojených států nad Sovětským svazem ve studené válce. Sovětský svaz přitom disponoval arzenálem, o kterém si dnešní teroristé mohou nechat jenom zdát. Proč jsou teroristé pro Spojené státy těžším soupeřem než byl Sovětský svaz, ačkoliv jejich výzbroj je nesouměřitelně slabší jak v porovnání s bývalou sovětskou, tak s dnešní americkou?
USA versus SSSR
Způsoby, jakými obě studenoválečné strany nazíraly svět, lze, obrazně řečeno, označit jako symetrické. Přes četné odlišnosti mají americká a ruská kultura společné evropské kořeny. Stejné zdroje vlastní kultury čerpající z křesťanství a sahající do antiky a osvícenství znamenaly stejnou identifikaci sebe i soupeře. Oběma impériím šlo na prvním místě o vlastní přežití. Právě lidský život jako hlavní hodnota byl důvodem, proč se supervelmoci navzájem nezničily, i když jim k tomu jejich atomové arzenály poskytovaly nejednu příležitost. Vzájemná interakce probíhala za účelem udržení a posílení vlastní moci. Ideologie představovaly spíše zástěrku, než hlavní účel. Přesto byly prezentovány jako samospásné.
Tato stejná identifikace sebe a soupeře ústila v celkovou symetrii chování projevující se v mnoha ohledech. Vlády obou zemí byly závislé na (minimálně pasivním) souhlasu lidu. I když v případě Sovětského svazu nelze o demokracii hovořit vůbec a i americký systém má do ideálu demokracie daleko, obě vlády musely brát ohled na vlastní obyvatele. Ten se v SSSR projevoval masovým přerozdělováním, v USA uplatňováním demokratických procedur. Na obou stranách existovaly stabilní komunikující vlády, které se mohly střetávat na diplomatickém či válečném poli. Obě impéria také uplatňovala stejný způsob boje. To se projevilo i značnou neschopností vojsk obou zemí čelit partyzánským guerillám. Americká armáda prohrála střet s guerillami ve Vietnamu, sovětská v Afghánistánu.
Daleko důležitějším důsledkem příbuzné kultury byla však symetrická identifikace světa a jeho pravidel. Obě strany respektovaly teritorialitu států a zásadní význam suverénní vlády. Jestliže si chtěl jeden ze soupeřů podmanit jiný stát, jeho cílem bylo mít v něm spřátelenou vládu. Strach z vlastního zničení dával možnost diplomatickým jednáním, jejichž výsledky byly alespoň v základech respektovány. Obě velmoci tak postupovaly v zahraniční politice stejným způsobem.
USA versus teroristé
Teroristické organizace, které z části vyplnily mocenské vakuum na Blízkém východě vzniklé rozpadem Sovětského svazu, nazírají svět značně asymetrickým způsobem vzhledem k USA. Již celkově odlišné hodnotové žebříčky vylučují rovnou konfrontaci. Teroristé nemají respekt k lidskému životu. Jak jinak vysvětlit sebevražedné atentáty jako standardní způsob boje? Na prvním místě stojí ideologie ve fundamentálním pojetí. Ale i důraz na rodinu a klanové uspořádání společnosti vytváří hlubokou propast mezi mentalitou Američanů a společností, ze kterých se teroristé rekrutují. Naprosto odlišná je pak celková identifikace světa. Teroristické organizace jsou minimálním způsobem závislé na podpoře obyvatel států, ve kterých operují. To jim umožňuje vést prakticky totální válku bez ohledu na nikoho. V praxi to znamená, že netrpí žádnou noční můrou „Black Hawk Down“. Teroristé, na rozdíl od Američanů, neusilují o dosazení svých vlád v zemích, o které bojují. Kontrola ulice či města je důležitější než instalace vlastních vládních struktur. Z toho vyplývající nerespektování teritoriality států způsobuje, že soupeři ve dnešní válce mají značně asymetrické cíle. Spojené státy usilují o dosazení své vlády v zemi, kterou chtějí ovládnout. Teroristé usilují o kontrolu ulic jejích měst.
Problém asymetrie
Právě odlišné nazírání sebe a nepřítele je tím, co činí válku s terorismem nevyhratelnou jak pro Američany, tak pro teroristy. Před jakoukoliv interakcí je vždy třeba definovat její cíle a pravidla. Ve studené válce byly cíle i pravidla jasné. Oběma stranám šlo o získání kontroly nad státy třetího světa prostřednictvím satelitních vlád. Obě strany zároveň identifikovaly vlastní přežití jako hlavní hodnotu. Ideologie byly nástrojem pro stmelení společnosti a vytvoření obrazu nepřítele. Vlády obou zemí zároveň uvažovaly v paradigmatu teritoriálních států s centrálními vládami suverénními na vlastním území.
V současné válce s terorismem mají obě strany odlišné cíle a uznávají jiná pravidla boje. Vztah Američanů a teroristických organizací by šel přirovnat ke vztahu lidí a virů. Lidé i viry jsou ve svých sférách neomezenými vládci, při vzájemném potýkání se sice poškozují, nedokáží se ale zničit. Jejich světy se jakoby míjejí.
A co dál?
Prezident Bush na počátku tohoto roku představil další plány své administrativy v Iráku. Úplnému stažení vojsk má předcházet jejich krátkodobé posílení za účelem rozdrcení nepřítele.
Jaké jsou však reálné perspektivy války s terorismem ve světle problému asymetrie? K vítězství Ameriky by vedla jedině její identifikace s teroristy. Ta je čistou utopií, neboť Američané by se museli sami stát teroristy a přijmout jejich způsob boje včetně masového vraždění civilistů a nevyhlášených útoků kdekoliv na světě. Jestliže teroristé nepřijmou stejné nazírání světa jako Američané, také nevyhrají. To je rovněž utopií, neboť by byli záhy poraženi v konvenční válce, jaká se odehrála například v Afghánistánu. V důsledku oboustranné asymetrie tedy můžeme očekávat spíše vzájemné míjení. Nadále bude docházet k povrchním střetům v podobě teroristických útoků, které však neohrozí stabilitu vlád a v podobě preventivních útoků Spojených států, které ale neohrozí další existenci teroristických skupin.
Mnohem pravděpodobnějším je ale vzestup nějakého dalšího teritoriálního státu schopného konkurovat Spojeným státům. Na obzoru se rýsuje možný vzestup Číny, Indie, případně Ruska. Takový soupeř by dal vznik nové studené válce, která by do jisté míry eliminovala teroristy. Nikoliv jejich porážkou, ale vytlačením celého jejich světa.
