Puntíky

  Doma máme nový hit. Puntíky. A ne ledajaké! Červené a černé. Jen tyhle dvě barvy totiž ve škole frčí a kdo je má (ty červené) nebo nemá (ty černé) je prostě cool. Nevíte o čem že je řeč? Nic se neděje, taky jsem byla až do půlky září zcela nepolíbená touto mánií.

  Celé se to začalo v druhém školním týdnu, kdy paní učitelka začala dětem dávat černé puntíky za "zlobení" a červené jako "pochvalu". Když černé puntíky překročí určité množství, je z toho poznámka. Co se stane za větší množství těch červených, jsem dosud nezjistila. Vtipné je, že jsem ani nikde nenalezla žádný rozdělovník podle čeho a za co jsou dítěti puntíky připsány. Dceři se podařilo získat dva černé - jeden za povídání v hodině se spolužačkou, druhý za hraní si na WC - během přestávky, při čekání na čůrání s toutéž spolužačkou. No, první měsíc ve škole... Teď se ale do této hry na červené a černé přidal nový prvek. Už se nehodnotí jen jednotlivé dítě, ale celá řada. Takže všichni jsou připravení na výuku, celá řada má červený puntík. Jeden v řadě zazlobí, celá řada má černý puntík. Tady už mi to vtipné nepřipadá a moje asociace běží kamsi před rok 1989. 

  Přemýšlela jsem, jak bych opuntíkovala sebe a své okolí. A mám to! Babičiny luxusní knedlíky - červený puntík; jízda na koloběžce po ránu - červený puntík; odpadky naházené po zemi - černý puntík; auto, které zastaví na přechodu pro chodce - černý puntík; mračící se prodavačka - černý puntík; umyté nádobí - červený puntík... mohla bych puntíkovat úplně všechno. Puntík sem, puntík tam... černá či bílá (tedy červená v našem případě), dobro či zlo. Teď mě tak napadá, jaké puntíky by asi ode mne, od nás, dostala naše vláda, náš prezident či naši hokejiské? Ano, je to divné.

  Hodnocení patří k lidské přirozenosti. Je ale otázkou, proč ho používám, k čemu mi slouží. A taky zda umím rozlišit více částí barevného spektra. Svět, lidé ani lidské hodnoty se přece nepohybují jen na škále jednoznačně špatně (černá) nebo úplně skvěle (bílá - v našem případě červená). Přimlouvala bych se tedy za vícebarevnost puntíčků. Nebo ještě víc za slovní vyjádření - třeba: "Tak jak jsi uvařila ty knedlíky nemá chybu, moc mi chutnaly a ráda si přidám.", místo: kynuté knedlíky - červený puntík. On se pak totiž člověk i u negativního hodnocení nemusí cítit trapně a poníženě, u pozitivního zase pyšně a nadřazeně. Uchová si svou důstojnost a zdravé sebehodnocení, což je, aspoň myslím, nutné pro zachování duševního zdraví.