Česká postdemokracie

Škody způsobené této zemi vládami ČR po roce 1989 jsou těžko vyčíslitelné. V tom se vyznamenala vláda Pana Nečase, s aktivní rolí TOP 09 s ambiciosním panem Kalouskem. Ze všech základních sociálních a kulturních oblastí, které tvoří prověřené hodnoty v oblastech zdravotnictví, vzdělávání, kultury, péče o seniory, potažmo důchodový systém, dělala programově, cíleně a systematicky soukromé podnikatelské subjekty,aby přinášely zisky vytvářeným akciovým společnostem.

Jsou to krádeže za bílého dne. Prostředky z důchodového systému, vytvořené z odvodů daní, chtěla převést do soukromých důchodových fondů. Strašila krachem průběžného důchodového systému, který přestál a fungoval desítky let. Tento systém má své slabosti, ale lze jej vylepšovat, ale ne jej rušit. Jsou známy i příčiny, proč selhává. Za prvé byl vytunelován. Za druhé demografická křivka české populace míří již léta dolů, ale vlády s tím nic nedělaly. Naopak podpora rodin, ne těch bohatých, je snižována. Ze zdravotních pojišťoven se také staly akciovky. Tu největší , VZP, úspěšně dojí naši politikové a poslanci. Členy správní a dozorčí rady VZP, do níž platby odvádí hlavně stát, jsou zejména politici sněmovních politických stran. Předsedou správní rady VZP byl poslanec za ODS Marek Šnajdr. Jen v letošním roce si schválili již odměny téměř 15 milionů korun. Odměna za členství v orgánech největší české zdravotní pojišťovny je 10.000 Kč měsíčně. Za každou účast na schůzi příslušného orgánu,/ což má být povinností/ obdrží bonus 12.000Kč. Malá perlička, šéf VZP, která nesplnila pojistný plán, Pavel Horák, dostal přesto odměnu 990.000Kč. Jeho stálý měsíční plat 250.000 korun. Zmíněná vláda měla nejmenší podporu v celé historii České republiky. Setkáním nepříznivých a nešťastných vektorů politických, vnitrostátních i mezinárodních, získala v dolní sněmovně, sebezáchovnou koalicí 118 hlasů. Ty vůbec nevyjadřovaly delegovanou zastupitelskou pravomoc z posledních voleb. Toto pravicové spřežení muselo podle všech kriterií spravedlnosti, humanity a logiky prohrát, přestože se cítilo být „na koni“. Vládní politika, rozbíjela všechny osvědčené nosné systémy. Klidné soužití obyvatel, solidarita, rovnoprávnost postavení občanů všech etnik bez ohledu na bohatství. Proto musí být vymýcena praxe některých rovnějších občanů. Současný systém založený na soužití kmotrů s výkonnou, správní i soudní mocí, klientelismus, s doživotní imunitou poslanců, musí být změněn. Občan musí být mocipánem. Ne vláda, poslanci a politici, jejichž původním posláním bylo a je spravovat záležitostí občanů, sloužit jim a ne vládnout a obohacovat se na jejich úkor, nejen popsaným způsobem. Do ústavy a celého společenského systému je nutno zapracovat pravidla přímé demokracie. To jsou referenda. Při volbách starostů, hejtmanů, poslanců a senátorů / pokud bude existovat dál senát,/ i prezidenta republiky budou voleni přímo občany. Stávající systém neodpovídá ani dobrému evropskému a světovému standardu. Politici nemohou být nadále vysíláni a delegování mafiánskými sekretariáty, dlouho už se přeživších politických stran, které jsou v podstatě akciovkami s anonymními akciemi. Bude to dlouhá, nikoliv bezbolestná cesta. Ale jak říkal Churchill svému národu při svém nástupu do čela tehdejší britské vlády, na začátku druhé světové války. Nic nás nečeká než pot a odříkání. Jen tak je možné posunout se vpřed.