Předesílám, že nejsem žádnou fanynkou pana Okamury, jsem příznivcem přímé volby prezidenta a mým favoritem je pan Švejnar. Nicméně - při sledování reakcí politiků na výsledky čtenářské ankety na téma, koho by si přáli za příštího prezidenta, jsem se upřímně pobavila. Zejména mne rozesmály obavy typu: “takovým způsobem se stane z přímé volby prezidenta mediální taškařice nedůstojná pro hlavu státu” nebo “ prezidentem má být člověk, který má za sebou politické úspěchy”...
Asi mnozí z nich zapomněli, jakou mediální taškařicí byla ta poslední volba hlavy státu, kterou volili poslanci a senátoři. Mnozí z nás studem zalézali pod televizní stolek při sledování jejich “důstojného” chování a raději odkládali brýle při čtení zpráv o tom, kolika z volitelů bylo vyhrožováno, ať už písemně, či v přímém přenosu (velmi dobře si vzpomínám na nevybíravý slovník pana Langera směrem k panu Bursíkovi). Není divu, že po tomto zážitku přibývá občanů, kteří si chtějí svého příštího prezidenta zvolit sami bez prostřednictví svých volených zástupců.
Přiznejme si, že volba prezidenta v současném podání je jeden velký politický kšeft, kdy si jedna strana podmiňuje podporu kandidáta druhé strany různými ústupky a výhodami. Kdo je stále ještě přesvědčen, že tomu tak není, asi nežije už nějakou dobu v tomto státě. O tento kšeft by pak mohli mnozí přijít.
A co se týče konkrétní osoby na příštím prezidentském postu? Ano, při přímé volbě se skutečně může stát, že bude hlavou státu zvolen člověk nezávislý na stranických sekretariátech a nedejbože s jinou představou fungování státu. Naivní je si myslet, že prezident samotný může mnoho změnit, na to jsou jeho pravomoci příliš okleštěné. Nicméně ovlivňovat může. A co pak s takovým člověkem, který si bude řešit náplň své funkce po svém? Koneckonců důsledky přílišného utržení z řetězu můžeme pozorovat ve druhém funkčním období stávajícího prezidenta. Ke všemu, aby občan trnul, co zase kde vyvede za mezinárodní ostudu. A stát funguje dál.
Když si představím na postu hlavy státu pana Okamuru, zase taková změna to nebude. Na všechno má názor, není asi člověka, který by ho neznal (to by musel žít jako poustevník uprostřed hlubokého lesa), cestování také zvládne a dokáže svými výroky spolehlivě vytočit část občanstva. Japonská krev může být zárukou zvládnutí diplomatického protokolu a ke všemu by nám jeho zvolení mohlo pomoci napravit pošramocenou pověst národa, který historicky nevychází se svými menšinami, ne?
Bohužel se výběr budoucích kandidátů stejně omezí jen na ty, kteří za sebou budou mít výraznou podporu politických stran, jejich aparátů nebo bohatých sponzorů - vzhledem k nákladům, které prezidentská kampaň vyžaduje. Když mohou už nyní zaznívat jména mnohdy nevýrazných kandidátů politických stran, o jejichž politických úspěších máme opravdu jen velmi matné tušení a jiné úspěchy asi ani nemají, tak proč by koneckonců nemohl kandidovat i pan Okamura? Rozhodně by celou tu budoucí mediální taškařici výrazně oživil a přiměl ožít i další kandidáty. A na nedůstojnost voleb jsme si přece v našem státě už dávno zvykli.
