Vypůjčila jsem si děti od Jardy Šeráka

Když se narodí dítě, je to vždycky sázka do loterie, co se z něj vyloupne za genia, či outsidera. Každý rodič (nebo skoro každý) počítá s tím, že až se jeho dítě narodí, že bude určitě nejkrásnější, nejchytřejší a nejzdravější. A taky ano, jen jak se vyloupne na svět, rodiče jásají, jejich robě je opravdu nejkrásnější a nejchytřejší, podívejte, jak už špulí pusinku a nosánek má po mamice, jako knoflík...  

V životě se všechna „en“ spojí jen někdy. I to se stane, že třeba matka - královnou krásy za rok xy a taťka atomový fyzik, oba relativně zdraví, tak se jim klíďo píďo může narodit človíček, ovšem podobný prababičce Amálii, která měla velký nos, křivé nohy a málo vlasů, ale byla chytrá a vynalezla společně s bratranci Veverkovými ruchadlo, takže alespoň chytrost je zachráněná.

Nebo se jim narodí synek, který je sice krásný a urostlý, dost podobný mamince, ale zvrtne se po prastrýci Ferdovi, který byl černou ovcí rodiny, nedochodil jednotřídku a živil se jako kopáč. Synkovi sice profese kopáč nehrozí, však když je povedený, tak se uplatní všelijak jinak, např. Takový model, či žigolo..., ale o tom, že by byl nejchytřejší, škoda mluvit.

Přesto všechno své děti, ať jsou jakékoliv milujeme, vkládáme do nich své sny a očekávání, přejeme jim šťastný a lepší život než jsme měli my, nebo alespoň tak dobrý, jako je ten náš.

Vypůjčila jsem si, od Jardy Šeráka, s jeho svolením, „jeho“ černobílé děti,. Kdo ví, jaké měly osudy. Můžeme se při pohledu do jejich tváří, jen domnívat a fabulovat, i když jejich osudy se již naplnily. Většinou se na fotografiích děti neusmívají, asi ne proto, že by měly těžký život, ale tehdy fotografování byla událost, některé se fotografovaly dokonce poprvé, také oblečení je zajímavé...

 Zde odkazy na zdroj fotografií a na zajímavé weby Jardy Šeráka.

1. klik zde

2. klik zde

3. klik zde