- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Libuško, jestlipak vidíš tu mizérii, která už staletí sužuje Prahu, to město veliké, jehož sláva hvězd se dotýká přesně tak, jak jsi to podle pověsti Aloise Jiráska vyvěštila.
Kolik krásných budov i domků, domečků padlo, aby je nahradily sklobetonové hrůzy, to bys koukala. Ani by se mi sem všechny kauzy nevešly.
Lidi chodí, jezdí tramvají kolem nádraží Vyšehrad, nádherné budovy, která si ale už není podobná a nejspíš je jim úplně jedno, že jsou na něm sítě, trámové podpěry, a roste na něm tráva, dokonce i kvetoucí, genius loci se dávno odstěhoval.
Hodiny mu odpočítávají úplný konec, který nastane když přijde statik a řekne, dolů s ním, zavolejte bourací komando.
Zrovna v této době je pětileté, sedmileté a já nevím kolikáté ještě výročí, kdy různé hlavy pomazané slibovaly, a to hlavně před volbami, že budovu zachrání. Projekty za tu dobu zežloutly, odpovědné židle se vyměnily, volby skončily...
V době kdy ještě opravy nebyly tak rozsáhlé a drahé, věřila jsem, že se podaří krásnou secesní budovu, kulturní památku, zachránit.
Dnes? Dnes si chystám smuteční šaty. Libuško, to bys koukala...
Hle historie umírající krásy:
Další články autora |
Správné finanční návyky a dovednosti vznikají právě v dětství. Mnoho dětí je přijímá přirozeně od svých rodičů, kteří jsou pro děti velkým vzorem....