Drahý Heřmane, jak dlouho jsme se neviděli? Těžko spočítat. Čas ubíhá jako voda v řece a my jsme zestárli s ním.
Naposledy jsme se viděli na prázdninách v S., kde jsme se na kolech jezdili koupat na místní plovárnu. Hráli jsme s ostatními volejbal, pekli se na slunci, řádili ve vodě, málem jsi mě jednou utopil. V bufetu jsme srkali limonády, já červenou, ty zelenou, oba opálení, do žhava vypečení od slunce, v tehdy módních plavkách. Tys měl červené adamky a já modré, žabičkované plavky.
Prosmáli jsme se celým dnem a večer u Vás na zahradě, ještě s kamarády a kamarádkami, opékali buřty u táboráku. Vzal jsi kytaru, jemně hrábl do strun a krásným sametovým hlasem jsi zpíval trampské písničky. Vlna tvých tmavých vlasů ti padala do čela, odhazoval jsi ji prudkým pohybem hlavy. Někdy jsme se připojili a zpívali všichni. Oheň plál, při přikládání dřeva prskal jiskry. Pak jsme jen tak seděli, hleděli do ohně, vyprávěli si a ty jsi mně přes ramena přehodil svoji bundu, voněla tabákem a tvým tělem, zavrtala jsem se do ní a bylo mi dobře. Připadala jsem si útulně a v bezpečí, ačkoliv jsi mě neměl proti komu chránit, jedině před večerním chladem.
Poslední večer prázdnin, jsme měli oba slzy v očích, že končí něco krásného. Slibovali jsme si, jak se budeme spolu scházet, chodit do biografu, do divadla, na plesy, ale věděli jsme, že to nebude tak jednoduché. Nakonec jsme se políbili, srdce mi bubnovalo až v hlavě, po těle se rozlilo horko, ruce se mi chvěly. Tobě se chvěly rty, oči jsi měl zavřené a pevně mě k sobě tisknul.
Kolik je to let? Škoda počítání. Chtěla bych Tě ještě vidět, i když by to bylo pro Tebe zklamání. Už se moc té dívce, co jsi k sobě tisknul nepodobám, ale stále na tebe vzpomínám. Jsi mé mládí, jsi má nádherná vzpomínka.
***************************************************************************************************************************************************
Až sem dočetl dopis starý pán sedící na zahradě pod slunečníkem, kam mu dcera spolu s dopisem přinesla bylinkový čaj a vzpomínal. Kterápak to vlastně byla? Dana, Marie, Vlasta, nebo Jarmila? Podíval se na podpis - Dana, vzpomínal - pak Marie, Vlasta, Jarmila..., všechny krásně voněly.
Starý, holohlavý pán, zavřel oči a než usnul, přemýšlel co mu vlastně dcera říkala, že bude dnes k večeři a zda nezapomněla dát do ledničky lahvičku piva.
Ilustrační foto z Facebooku.
