Politiky dosti, přímo celá přehlšel, takže tochu pitomosti, aby humor vydržel, k tomu trochu poetiky pro ty naše romantiky.
Je jaro, příroda ze všech sil nalévá pupeny na větvích stromů a keřů, semínka do toho šlapou a vysílají nad zem své ještě slabounké zelené stvoly, pod zemí se daly do tvorby zdravých a křehkých plodů a nad zemí slibují barevné květy, ale také něco k snědku. Ó buďte pozdraveny buclaté lusky, voňavý pórku, libečku, kudrnaté petrželky...
Některé nádherné květinové trvalky se už neprobudí, buďto byly tak staré, že umřely, nebo jejich cibulky či kořínky zbodla myší vojska, čirůzné broučí, či žížalí gangy.
Probouzejí se plži, mlži, nepřátelská banda hmyzu a brouků, která si brousí zuby na všechno co jim zachutná a že je to téměř všechno, ale probouzejí se i jejich predátoři.
Ptáčkové zpívají až se hory zelenají a lidi po noční jim nadávají, včelky nacvičují lety, nasávání a oplodňování květů, na což se my milovníci medu těšíme.
Zato na mouchy se netěšíme, a co je paradoxem, ani na pavouky, kteří je chytají do svých sítí, takže jsou sice užiteční, ale tak strašně nesympatičtí...
Zelený koberec se barví drobnými kvítky, žlutými pampeliškami i potvorou kerhartem.
Zvířátka rodí svá mláďátka o sto šest a lidé?
Dychtivě nastavují svoji tvář životadárnému slunci, poctivě vstřebávají vitamin D a odhazují své svršky. Ženy docela brutálně a mužům tím zakalují mozky. Jejich pohledy jsou mlsné, jejich představy nepopsatelné a i krátkozrakym se zlepšují dioptrie.
Jojo, zas je tu jaro, to jaro co dělá divy a slibuje krásné a horké léto u vody, v lese s horkou láskou...
