Každý chce přezimovat v teple a suchu. I pavouci, myši, motýli. krysy, potkani... Ovšem při nastěhování žádná smlouva, žádné nájemné, žádné platby energií, i když energií - jen topení, ale když se topí plynem, jde to hóóóódně do peněz a fauně je to šuma fuk, nic na svůj pobyt nepřispěje, jen se nenápadně vetře...
Nastěhovala se k nám krysa, nebo je to potkan?
C o ní (něm) vím? Ještě jsem ji (ho) nespatřila, ale bezpečně vím, že má vysokoškolské vzdělání, je lstivá(ý) víc jak liška podšitá.
Ke mně se nastěhoval(a) za účelem výuky svých dětí, s jasným cílem, předvést, jak je krysa-potkan chytřejší než lidi a jak jednou zbydou na světě jen oni, protože lidi jsou tak hloupí, že se vyhubí navzájem, hlavně svojí blbostí.
Té vysokoškolské kryse (potkanovi) budu říkat bakalářka. Že si vyhlédla zrovna mě, není tak těžké pochopit, dům je vzhůru nohama a nejvíc krámů ke stěhování je v kuchyni, čili skvělé podmínky pro takovou výuku.
Nastraženou past s opečeným chlebem (zaručeně nejlepší návnada) nevzala vůbec na vědomí. Abych měla nějakou jistotu, jestli se opravdu nastěhovala ke mně, pohodila jsem večer na zem, vedle pastičky, kousek párku a šla se dívat na televizi. Bakalářka vůbec nečekala na temnou noc, ale ještě zvečera, když jsem si pro cosi do kuchyně šla, byl kus párku fuč. Hurá, už víme na co jí bezpečně ulovíme, na párek.
Další večer jsme do pastičky nasadili ten párek (kvalitní a dost drahej) a já se těšila, jak se mrcha chytne na svoji žravost (podle sebe soudím tebe, no…). Ale ouha, past už druhý den odolává, párek už asi ani nevoní, jen se suší. Inu, jestli to tak půjde dál, možná z toho bude uherák. Za našich mladých let jsme nechávali vysušit buřty a pak tenince krájeli na kolečka a když měl člověk dost bohatou fantazii, tak to chutnalo SKORO jako uherák, nebo přinejmenším jako Turisťák.
Abych náhodou bakalářku nevyrušila, až bude rejdit po kuchyni, tak než vstoupím, klepu na dveře a rumpluju s klikou a to i v noci, když jdu přes kuchyň na WC.
Než usnu, představuji si, jak bakalářka sedí před pastičkou, kolem má posazené své děti a říká jim: “ Vidíte děti, jak jsou ty lidi hloupí, myslí si, že jim skočíme na špek, tedy na párek, však si vzpomeňte jak teta Berta byla neopatrná, na špek skočila a past jí zlomila vaz. Pamatujte si to, děti, a taky to, že kdybyste někde viděly takové igelitové polštářky se zrním, že se jich nesmíte dotýkat, natož je zblajznout, protože po nějaké době byste natáhly bačkory a někde bez pohřbu akorát zasmrádly, jak byste se v anonymitě rozložily … “ A dětinky kývají hlavinkami a ani nedutají.
“A teď se vypravíme na průzkum, hledat jídlo, třeba v koši na odpadky. Taky je dobré ochutnat staré papíry, jsou křehké, jen se rozpadaj, ty maj támhle v rohu (jo, mám tam ve škatuli exlibrisy a grafické listy…), je tady toho hodně, hlad mít nebudem. Ve 4 ráno ať jste doma!”
Tak a co já, zoufalec, jak se mám té bakalářky zbavit?
Obrázek: zdroj internet
Napsáno pro soukromý web, upraveno pro blog Idnes.
